V rozhovoru zanělo, že i otec Constantina Kinského měl vroubek, tedy že byl veden jako spolupracovník StB. Hrabě uvedl, že je přesvědčen, že jeho otec, imunolog, nikomu neubížil. Nicméně dle Kinského má cenu tyto kauzy řešit i 30 let po revoluci. „Nepracujeme na své minulosti dostatečně. Nacismus, Benešovy dekrety, komunismus jsou pořád národním traumatem, nějak to stále dráždí. Má to vliv na kolektivní psýchu, jestli to můžu takhle říct, na naši určitou uzavřenost před světem,“ tvrdí hrabě. V souvislosti s tím zmínil i jinou myšlenku: „Posledních dvacet let cítím, že svět bohužel míří k silnějšímu kmenovému vidění, k vnímání národních odlišností ‚proti někomu‘. Určitě je v tom i nezpracovaná minulost.“ Dle Kinského ten, kdo dobře zná své kořeny a uvědomuje si, kdo je, nemusí mít strach otevřít se ostatním. „Proto dělám zásadní rozdíl mezi patriotismem a nacionalismem,“ říká Constantin Kinský.

Kromě toho přišel dotaz i na privatizaci, v níž měl Kinský svou úlohu, když pracoval na restrukturalizaci bank. Ta se dle jeho názoru rozhodně povedla a tehdejší premiér Miloš Zeman se zachoval jako odpovědný politik. „Dnes díky tomu máme asi jeden z nejlepších a nejsolidnějších bankovních sektorů z celé Evropy, možná z celého světa, je to bijící srdce hospodářství,“ řekl pyšný organizátor privatizace. Doplnil, že tehdy byla opravdu velká krize, šlo „doslova o život“ a lidem bylo těžké vysvětlit, že mají z daní platit za chyby bankéřů.

S Milošem Zemanem se zná, dokonce pověstné foto na člunu pochází z rybníku, který vlastní. V rozhovoru se proti němu nevymezoval, prý je jeho činnost předčasné hodnotit. A problém prý nespočívá v osobě prezidenta, ale v tom, že jako přímo volený činitel má velkou politickou moc, ale malou funkční moc. „Osud českých prezidentů po sametové revoluci naznačuje, jak nešikovné to máme. Měli bychom se rozhodnout, jestli chceme silného prezidenta anebo se vrátíme zpět k jeho volbě Parlamentem,“ řekl.

O privatizaci šla řeč dál, hrabě se vyjádřil, že je ještě příliš brzy hodnotit. „My jsme, jak napsal někdejší guvernér ČNB Mojmír Hampl, národ deseti milionů nasraných lidí a trošku zapomínáme, že ta 90. léta měla i své kouzlo. Všechno bylo možné, nadějné, poněkud chaotické, s obrovským tempem. Dělaly se tudíž i chyby, třeba zmíněné banky nebyly pod slušným dozorem. Ale je úžasné, kam jsme se dopracovali,“ prohlásil.