Velkou mediální pozornost vyvolal v tomto týdnu představený návrh nové verze české hymny. „Tento pokus o novou hymnu České republiky považuji za dosavadní největší nesmysl letošního roku. Zaznamenal jsem hodně mediálních ohlasů, pouští se to, lidé to sdílejí, na YouTube to má už spoustu poslechů. Mám ale pocit, že mezi tím, co se o tom řeklo, nezaznělo to podstatné. Tak to zkusím nějak rozlišit. Český olympijský výbor prý vyvinul tuto iniciativu proto, že podle něj nejčastějším uživatelem hraní hymny jsou sportovci, kteří se účastní světových klání, jsou tam často úspěšní, takže by chtěli, aby hymna byla jakoby monstróznější, delší a bojovnější,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský pravidelný přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdne.

Modernizací aktuální podoby písně Kde domov můj pověřili olympionici hudebního skladatele Miloše Boka, jenž skládá především filmovou hudbu. V zadání stálo, aby byla hymna sebevědomější a vlastenečtější a lépe zapadla do 21. století. „Pan Bok z Brna ji měl přeinstrumentovat, protože ta stávající Jeremiášova instrumentace, kterou všichni známe a která se hraje při všech oficiálních událostech, Českému olympijskému výboru nestačí. Navíc se má přidat původní druhá sloka, která je za prvé velmi silně fixována na náboženství a za druhé velmi fixována na nacionality ve smyslu národovectví a vlastenectví, nikoli nacionalismus. To jsou taková vnějšková fakta,“ připomíná mediální analytik.

Necitlivá, sebestředná a megalomanská práce skladatele

Nenechal si proto ujít středeční pořad Události, komentáře České televize, do něhož přišel tento počin hájit Jiří Kejval, předseda Českého olympijského výboru. „Ale protože zcela zjevně neví nic o hudbě a velmi v tom plave, plaval trošku i v odpovědích na celkem triviální otázky pana moderátora Takáče. Vůbec nebyl schopen sdělit smysl této akce, proč se hymna vůbec zadává, proč to zadává právě Český olympijský výbor, kdo to platí a tak dál. Krom toho od něj zazněla logická chyba, když sám říkal, že když se po sportovní soutěži hraje hymna pro vítěze, tak platí úzus o maximální délce sedmdesát pět sekund, přičemž stávající česká hymna je dlouhá šedesát devět sekund. Čili plně vyhovuje parametru, který je požadován sportovními bafuňáři, takže pan Kejval negoval sám sebe v požadavku, proč chce mít delší hymnu,“ poukazuje Petr Žantovský.

Naopak si pochvaluje věcné a velmi odborné hodnocení druhého hosta Událostí, komentářů k tomuto tématu, hudebního publicisty Borise Klepala. „Jasně říkal, že celá věc je naprosto samoúčelná, necitlivá, sebestředná a megalomanská, myšleno z hlediska skladatele, který opravuje něco, co opravu nepotřebuje jenom proto, že je v tom nějak motivován. No a tady se, myslím, dostáváme k té podstatné věci. Kdo pana Boka objednal, kdo mu zadal tuhle zakázku? To jsem se z médií nedozvěděl. Byl to Český olympijský výbor? Pokud ano, tak je to docela problém, protože ČOV stejně jako celá řada dalších sportovních organizací přece žije nejen z výtěžků loterijní společnosti Sazka nebo od sponzorů, ale zároveň je také poměrně mohutně financován ze státního rozpočtu,“ upozorňuje mediální odborník.

Český olympijský výbor zachází i s veřejnými prostředky

V té souvislosti připomíná, jak v loňském roce zástupci České unie sportu a Sdružení sportovních klubů ČR ostře kritizovali, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy při rozdělování dotací na sport zvýhodňovalo Český olympijský výbor a neprávem mu přidělilo mimořádnou dotaci 76 milionů korun mimo dotační programy. „Protože to je organizace, která zachází s našimi veřejnými prostředky, tak by nás mělo zajímat, proč zadávají zakázku, která není nikým žádána a která je navíc z hlediska odborného hudebního teoretika považována za naprosto absurdní a umělecky nicotnou. Pan Klepal ji porovnal s Mahlerem, jemuž tímto svým dílem autor nedosáhl ani ke kotníkům. To je zjevně pokus prosadit vlastní osobnost na úkor původní skladby. Nejen Škroupa, ale i Jeremiáše, který ji instrumentoval pro orchestr, protože – jak víme – Škroup ji psal jenom pro divadelní hru Fidlovačka,“ vysvětluje Petr Žantovský.