O radě bývalého amerického ministra zahraničních věcí Henryho Kissingera píše deník The Daily Beast. „Kissinger je známý tím, že v 70. letech navrhnul strategii spolupráce s Čínou jako nástroje k zadržování SSSR. Nyní v podstatě navrhuje opak,“ poznamenává Sušová-Salminen. 

Potenciální strategie by podle Kissingera měla znamenat spolupráci s Ruskem a dalšími zeměmi v regionu k omezení rostoucí moci a vlivu Číny. Z jeho názoru zcela jistě nemůže mít radost zástupce lobbistického spolku Evropské hodnoty Jakub Janda, jenž dlouhodobě proti Rusku brojí.

Původní text ZDE

„Podle článku už jen ta skutečnost, že se Henry Kissinger s Trumpem během kampaně v roce 2016 setkal celkem třikrát, ukazuje, že Kissinger má stále velký vliv v nejvyšších patrech americké politiky. A to navzdory tomu, že Kissingerova politika je hodnocena kontroverzně, a je dokonce obviňován z válečných zločinů. Ukazuje se také, jak moc se geopolitické podmínky během Kissingerova života proměnily,“ všímá si dále Sušová. A dodává, že Kissinger rozhodně není považován za čínského jestřába, není však ani rusofobem.

„Z Bílého domu také zní, že administrativa Kissingerův přístup k východní Asii vždy zvažovala, důraz na slovo ‚zvažovala‘, protože tuší, že jeho realizace by znamenala masivní vzpouru doma. Zdroj dodal, že v Bílém domě si myslí, že Rusko by ‚mohlo být‘ protiváhou Číně, ale že ne všichni jsou pro tuto teorii,“ zmínila Sušová.

Závěrem pak zkonstatovala, že vztahy mezi Moskvou a Pekingem jsou skutečně dobré, i když jsou tu některé body nedůvěry. „Zdroj blízký Bílému domu sdělil dále, že v dlouhodobější perspektivě ‚je v administrativě přesvědčení, že Moskva uvidí Peking jako svého největšího geopolitického nepřítele‘, což je potenciál pro americko-ruské vztahy. Je to ale prý otázka vzdálené budoucnosti. Strategie ‚obráceného Nixona‘ prý ale nebyla realizována také proto, že není geopoliticky realistická. Čína je problém na dlouhou dobu, Rusko ale bezprostředně,“ uzavřela Sušová.