Volby, od kterých se očekávalo referendum o životaschopnosti vlády pětikoalice, skončily předvídatelně. Tak jako vždycky. V něčem zvítězili skoro všichni, někde skoro všichni prohráli. Někde sotva postavili jednu kandidátku. Kdo by také toužil dělat starostu v takovém Trokavci, kde se dodnes hádají o americký radar. Potvrdilo se rozdělení země na tři velké, ovšem stranickými chomouty už nesešněrované bloky. Politika se tak stala nesrozumitelnou, protože všechny relevantní subjekty směřují od politických okrajů, definovaných ideologicky, k politickému středu – bezideologickému managementu věcí veřejných. Vytvářet duhové koalice „každý s každým“ není problém.

Ačkoliv Petr Fiala řekl, že tyhle volby „nejsou referendem o vládě, jak tvrdí opozice“, nakonec byly. A to hlavně díky němu samému a jeho „mimořádnému vysílání signálů“ v televizích týden před hlasováním. V projevu neřekl nic, co by týden nepočkalo, prostě jen využil toho, že je předseda vlády a povyprávěl obyvatelstvu, jak je skvělý a jak se o „nás“ stará.

A referendum nedopadlo pro vládu příliš příznivě.

V šestnácti okrscích postupují kandidáti Babišova ANO do druhého kola voleb, jeden kandidát získal post hned v prvním. ANO také získalo nejvíc stranických mandátů v zastupitelstvech obcí. A to přitom vládně soudní pohůnci (ano, ten pohůnek jste vy, pane soudče Šotte) účelově zkombinovali volby, z jejichž průběhu měla pětikoalice panický strach, se soudním projednáváním „dotační“ kauzy Čapí hnízdo, která se přitom táhne jako smrad už druhé volební období.

Dějiny českého sociálního státu

Za mého politického mládí (táhne mi na šedesát, to je let….) byla politická osa rozdělena posametovým diskurzem „budování rozvinutého kapitalismu bez přívlastků a peněz“ v režii Klausovy, Třískovy a Kočárníkovy pravice. Vítězové chtěli slabý stát a silný kapitál. Ale kapitalismus na dluh se neujal. Na té špatné straně stáli všichni, kteří chtěli silný stát a vládu práva, solidaritu těch úspěšných s těmi méně úspěšnými, zachování veřejného zdravotnictví, školství bez školného a průběžného důchodu. Nebyl nikdo, kdo by vymýšlel záchody pro transsexuály a komunitní záhonky na střechách paneláků. Svět politiky, do kterého jsme stvořili Zemana a ČSSD, oproštěnou od amerických agentů, byl svět jednoduchý. Svět třídního boje. Prosadil se „socialismus s lidskou tváří“, který nevylučoval kapitalismus, ale dával mu chomout společenské spoluodpovědnosti firem. Corporate social responsibility.