„Naše společnost nevzkvétá. Ano, jsem tak neomalený, že si beru do úst slavný výrok Václava Havla, protože ona to byla pravda tehdy stejně jako dneska. Za komunismu nás Rudé právo informovalo o úspěších budování socialismu. Dnes nás rozmanití komentátoři ohromují úspěchy při budování rozvinuté evropskounijní společnosti. Neustále čtu, jak roste výkonnost naší ekonomiky a jak se zvyšuje blahobyt. Problém statistiky je, že sleduje pouze to, co se aktuálně hodí. A s  čísly se dá při jejich interpretaci neuvěřitelně kouzlit. Navíc nevystihují skutečnou kvalitu našich pocitů a starostí," začal svůj komentář Vondruška.

Zásadní chyba moderní společnosti tkví v tom, že odvrhává zkušenosti a tradice. Středověký člověk prý vycházel z toho, že když něco funguje, není třeba to měnit. A když už chtěl něco měnit, měnil věci jen pozvolna, postupně. Moderní společnost to má zcela jinak. Když chce něco měnit, mění to radikálně.

Další problém podle spisovatele spočívá v honbě za penězi. Snažíme se vydělávat pořád víc a víc, makroekonomové počítají hrubý národní produkt a když ten zrovna o procento poklesl, je oheň na střeše. Jenže smyslem života by nemělo být vydělávat víc a víc, alespoň podle Vondrušky ne. Smyslem života by podle spisovatele mělo být, dobře si žít. Třeba s méně penězi, ale dobře. S tím souvisí i neustále obavy z poklesu porodnosti v Česku. Spisovatel nevidí problém v tom, že nás bude méně, pokud se budeme mít v Česku dobře. Odmítá proto koncepty přijímání migrantů, kteří nás mají zachránit před kolapsem.

„Většina příchozích neumí pracovat a ani nechce, a jejich cílem je žít především z dávek na integraci (oficiální zpráva jedné z frakcí německé CDU-CSU). Všechno to jsou informace z otevřených zdrojů a rozhodně seriózních, žádné pokoutné řeči xenofobů u piva (v případě Putinových agentů u vodky). Jediní pracovníci ze zahraničí, s nimiž podstatné problémy nejsou, jsou dělníci ze zemí, které s námi mají blízké kulturní tradice a nejsou nábožensky teokratické. Z dogmatických důvodů jsou však firmám kladeny překážky, aby si takové pracovníky opatřovaly. Především kvůli obavám odborů, že budou pracovat za méně než zaměstnanci domácí. Takže pokud naši lidé chtějí odejít v rámci volného pracovního trhu na Západ a tam si vydělávat víc než doma, je to demokratická hodnota. Pokud k nám však přicházejí cizinci, aby si vydělávali víc než doma, je to sociálně nepřijatelné,“ rýpl si spisovatel do odborů.

Jako člověk, který se také rád ohlíží do minulosti, navíc ví, že ve 13. století měla Evropa přibližně 100 milionů obyvatel. Jenže pak přišla sucha, ochlazení klimatu a tím i hladomory, mory a další rány, které počet obyvatel starého kontinentu notně zredukovaly. Obrovskou ranou pak byla v letech 1618 až 1648 třicetiletá válka. Teprve po ní začal počet obyvatel opět růst a teprve v průběhu 18. století v Evropě opět žilo asi 100 milionů lidí. Po pěti stoletích populačního propadu. V oněch pěti stoletích se ale nezastavil život. Naopak. Kupříkladu evropská renesance byla velmi přínosným obdobím. Obdobím, v němž se zrodila řada velkých uměleckých děl a došlo k mnoha objevům. I při poklesu populace Evropané dokázali obeplout svět, objevili Ameriku a tak podobně.

Dnešní moderní společnost má ale jeden velký problém. V honbě za ziskem ničí planetu.

„Celosvětově ubývají suroviny. Nejde jen o fosilní paliva a některé kovy, ale nedávno mne překvapilo, že prý dochází i písek. Tedy ten, co je vhodný do betonu. Problémy jsou s čistotou vody, s odpady, s devastací půdy a krajiny obecně. A to proto, aby se co nejvíce vyrobilo. Aby nás po planetě chodilo pořád víc a víc, abychom to vše kupovali a kupovali a platili z toho daně. Tyhle problémy jsou podle mne mnohem fatálnější než spory o adopce dětí registrovanými partnery a věřte mi, ani GDPR a jiné úřední exhibice svět nezachrání!“ zdůraznil.

Máme-li přežít a především mají-li přežít naše děti a naše vnoučata, musíme se prý k přírodě chovat s větším respektem. A také musíme mladé lidi učit to, co je potřeba. Do budoucna prý nebudeme potřebovat odborníky na demokracii v Ghaně nebo na gender. Potřebujeme technicky vzdělané lidi, inženýry, ale i manuálně zručné dělníky.