„Brexit představuje hrozbu všemu, čeho německá kancléřka za posledních více než deset let na politické úrovni dosáhla. Prozatím ovšem na rozdíl od svých evropských kolegů nedává svou frustraci tolik znát,“ píše Stefan Wagstyl z Financial Times.

Podle autora článku se ovšem Angela Merkelová připravuje na „nejtvrdší politický boj své dosavadní kariéry“. V současné době je doslova zavalena problémy, které musí neodkladně řešit, jako například ztrátu klíčového liberálního spojence v Evropské unii, riziko vystoupení z EU i dalších členských států a ohrožení své vlastní pozice v Evropě.

„Momentálně čelí historické výzvě – udržet Evropu pohromadě. Je to v obecném zájmu Německa a ostatně i celé Evropy. Není pochyb o tom, že je dnes zavalená obavami,“ cituje americký deník slova profesora politologie z univerzity v Mohuči Jürgena Faltera.

Nyní před Merkelovou stojí hned několik výzev: musí umně balancovat zájmy členských států tak, aby udržela Unii pohromadě, bojovat proti rostoucímu populismu v mnohých členských státech a zajistit, aby Velká Británie zůstala co možná nejblíže zbylým sedmadvaceti členským státům, zejména pak přirozeně Německu. Navíc všechny tyto úkoly musí sladit s účastí v německých parlamentních volbách konaných v příštím roce.

Na evropské úrovni se bude muset nevyhnutelně střetnout se stoupenci odlišných vizí budoucnosti Evropy. S politiky, jako jsou Jean-Claude Juncker, Francois Hollande či Matteo Renzi; všichni tito muži zastávají odlišný model budoucího vývoje Evropské unie.

Po jedenácti letech strávených u moci tak Merkelovou čeká rozhodující bitva. Doma v Německu od roku 2013 klesla podpora konzervativního bloku CDU a CSU z 41 % na aktuálních 33 %. V Evropě zas klesá její podpora kvůli její politice „otevřených dveří“ v souvislosti s migrační otázkou.

Odlišné evropské vize

Právě imigrační politika německé kancléřky je trnem v oku mnohých Evropanů. Někteří Merkelovou dokonce viní z toho, že svou chybnou politikou nepřímo zapříčinila brexit. Jedním z nich je i viceprezident Evropského parlamentu Alexander Lambsdorff. „Mluvit o Merkelové jako o zachránkyni Evropy je naprosto absurdní – brexit je částečně i její vina,“ uvedl.

Jedním z úhlavních nepřátel Merkelové v Evropě je zcela určitě Jean-Claude Juncker, který se snaží prosadit o poznání odlišný model evropské integrace. Juncker ve snaze „přidusit“ Londýn rovněž vystupuje za to, aby vyjednávání o podmínkách brexitu začala co možná nejdříve. Obává se toho, že časová prodleva by hrála do karet ostatním euroskeptickým členským státům.

Juncker společně s německým sociálním demokratem a prezidentem Evropského parlamentu Martinem Schulzem argumentuje, že Evropská unie potřebuje silnější instituce, které by hrály klíčovou roli ve formování pobrexitové unie.

Juncker dále roznítil Berlín poté, co ihned po britském referendu prohlásil, že jedině Brusel by měl mít pravomoc schválit kontroverzní obchodní dohodu mezi EU a Kanadou. To vyvolalo obzvláště v německém parlamentu vlnu nevole a ve výsledku musel Juncker ze svých požadavků ustoupit.

Jedna věc by ovšem Merkelové do karet hrát mohla; zdá se, že výsledek britského referenda šokoval mnoho Evropanů, kteří nyní vystupují za udržení statusu quo v Evropě. Průzkum veřejného mínění napříč státy Evropské unie provedený společností YouGov naznačuje, že členství Německa v EU nyní mezi Němci stouplo na popularitě, stejně tak tomu je i v dříve skeptickém Finsku, Švédsku a Dánsku.

Evropská vize Angely Merkelové se od té proponované duem Juncker/Schulz liší tím, že německá kancléřka klade větší důraz na roli jednotlivých členských států. Merkelová se totiž obává toho, že diskuse o dalekosáhlých evropských reformách dají šanci evropským populistům k tomu, aby „prodali“ své radikální názory.

Na domácí (německé) úrovni vše závisí od toho, jak se Merkelová dokáže vypořádat s krizí v Evropě, zejména s ohledem na pobrexitovou Velkou Británii. „Ať se stane cokoliv,“ prohlásil jeden z poslanců CDU, „brexit nesmí uškodit naší volební kampani v příštím roce. Merkelová plánuje kandidovat, opírajíc se o své úspěchy v řešení evropských krizí,“ dodal.

Během posledních voleb v Německu právě tato strategie Merkelové dopomohla k vítězství, v příštím roce to bude již zřejmě o poznání těžší.