Na úvod tohoto Týdne v médiích přichystal Petr Žantovský téma, o kterém sám prohlásil, že se pro tyto účely velice hodí. Jedná se o problematiku veřejnoprávních médií a jejich možného slučování, konkrétně o článek mediálního analytika Filipa Rožánka na serveru Seznam Zprávy s názvem Sloučit veřejnoprávní média? Háček může být ve „větší jednotnosti“.

Rožánek ve svém komentáři reaguje na výroky předsedy hnutí ANO Andreje Babiše, podle kterého by se měly dvě veřejnoprávní instituce, tedy Česká televize a Český rozhlas, spojit a být placeny ze státního rozpočtu. Komentář pokračuje Rožánkovým obsáhlým výčtem způsobů, jakými veřejnoprávní média fungují v jiných evropských zemích. „Rožánek dochází k závěru, že Babiš neví, co říká. To je takový všeobecný závěr, kterým může libovolný progresivní novinář zakončit jakékoli téma. Je to trošku podobné tomu okřídlenému Catonově výroku ‚Ostatně (však) soudím, že Kartágo musí být zničeno‘,“ říká Petr Žantovský a pouští se do rozplétání mediálního „guláše“ popletených, nepravdivých a někdy nesouvisejících informací, který podle něj Rožánek vytvořil. Pro úplnost dodává, že analytik Rožánek byl svého času placen z rozpočtu soukromé televize Nova, tedy konkurenta ČT. 

Anketa

Mohou Němci přestat cítit vinu za své rodiče, prarodiče a praprarodiče, jak jim radí Elon Musk?

Mohou přestat cítit vinu

16%

Nesmí přestat cítit vinu

80%

Nevím / Je mi to jedno

4%

hlasovalo: 5776 lidí

Za první kritickou pasáž označuje Žantovský Rožánkův popis Babišových slov o možném spojení České televize a Českého rozhlasu. „Jako argument používá právě výrok, který Babiš vyslovil, cituji: ‚Zprávy připravené pro televizní vysílání by mohly být rychleji adaptovány pro rozhlasové vysílání a naopak. To nejen zvýší dosah, ale také zajistí větší jednotnost a kvalitu informací, které veřejnoprávní média poskytují.‘ A tady se nám Rožánek opírá do té jednotnosti. Docela se to nabízí, protože to nebyl od pana předsedy Babiše úplně šťastný výrok, nicméně když se podíváte na Českou televizi ještě donedávna, tedy před tou změnou ve vedení, a na Český rozhlas, tak zjistíte, že ta jednotnost je garantována. Nikoliv spojením těch institucí, ale obsazením, tedy těmi lidmi, kteří tam pracují. Většina z nich patří k takovým těm prorežimně orientovaným liberálnědemokratickým novinářům, kteří odezírají z úst důležitým politikům z vládní koalice,“ říká Žantovský. Takoví pracovníci si do svého vysílání podle něj zásadně nezvou kritiky současné vládní koalice, ani odborníky, kteří by mohli svými argumenty zpochybnit různá dnešní dogmata. „Takže větší jednoty, pane Babiši, skutečně nedocílíme tím, že ty instituce spojíme. To spojení by dávalo smysl v tom vámi vyloženém systému, tedy že by se ta spojená instituce platila ze státního rozpočtu, ale ani to není garance naprosté objektivity a nestrannosti,“ doplňuje mediální odborník.

Fotogalerie: - Sněmovna a interpelace

Ruka ruku myje

Spojením České televize a Českého rozhlasu by se podle Žantovského celý tento systém spíše uzavřel sám do sebe. Mediální analytik upozorňuje na příklad Slovenska v době vlády premiérky Ivety Radičové, která nechala spojit slovenskou televizi a rozhlas. Výsledkem byl podle něj vznik jakéhosi klanu novinářů, kteří, ať už byli placeni z jakýchkoliv zdrojů, byli stále navázáni na konkrétní politické kruhy. „Ta jednotnost je dána povahou té profese a lidí, kteří do ní přicházejí. Jde o jev, kterému se říká ‚spirála mlčení‘. To je jedna ze základních manipulačních technik a naši novináři ji ovládají perfektně,“ říká mediální odborník. „Spirála mlčení spočívá v tom, že vy jako novinář máte lepší informace než ty, které se chystáte zveřejnit. Nebo víte něco konkrétního navíc, co ovšem trošku relativizuje takový ten všeobecný názor, který máte jako novinář prosazovat. Takže si ten svůj názor necháte pro sebe, protože byste s ním a s jeho prosazováním špatně dopadli ve své vlastní sociální bublině. To do jisté míry platilo za komunismu a v nemenší míře to platí i dnes. Je spousta novinářů, kteří začínali ve veřejnoprávních médiích nebo ve velkých soukromých médiích, dneska živoří někde na okraji v alternativě a nikdo jim nedá žádnou práci prostě proto, že jsou nebezpeční tím, že znají jiné informace,“ vysvětluje mediální odborník.

Výjimečnost veřejnoprávních médií má podle Žantovského ale spočívat právě v tom, že umožňují vést otevřené diskuse a polemiky i o jiných než obvyklých názorech, které jsou po chuti stávající garnituře. Takový argument mu ale v Rožánkově textu chyběl, což podle něj dokládá, že si to Rožánek ani nemyslí, čímž jeho komentář ztrácí na hodnotě. Žantovský připomíná, že jak Česká televize, tak Český rozhlas se mají zasazovat o poskytování pluralitního a objektivního vysílání, tedy včetně celospolečenské diskuse se všemi jejími názorovými proudy. „A to je něco, co ani Český rozhlas, ani Česká televize dlouhodobě neplní. Když nastupoval stávající ředitel ČT pan Souček, sliboval, že bude vytvářet nové formáty. Teď s nimi vyjel od nového roku, takže dobře sledujme, jestli naplní tuto podmínku a jestli se tedy dá od České televize do budoucna čekat více změn než jenom personální typu odchodu paní Fridrichové a spol.,“ říká Žantovský. Rozesmálo ho, když se dočetl, že Nora Fridrichová se zvěčnila na filmovém plátně, kde hrála sebe samu v dnes již neexistujícím veřejnoprávním pořadu 168 hodin. Fridrichová si miniroli střihla v novém seriálu Limity, kterým se Česká televize pokusila oslovit diváky se zájmem o životní prostředí. Zatím je seriál hodnocen 47 procenty a dostal se tak do žebříčku historicky nejhorších seriálů.

?? Krtek v ČT https://t.co/630AD3luek

— Nora Fridrichova (@NoraFridrichova) January 28, 2025

„Pro obě ty instituce by stačila jedna jediná věc. Kdyby si všichni osvojili § 2 stávajícího zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, a č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlase. Ty formulace jsou tam téměř identické a není na nich co měnit,“ připomíná Žantovský veřejnoprávním zaměstnancům jejich povinnosti.

Milé překvapení od poslance ODS. Půjde za něj na hanbu?

V českých veřejnoprávních vodách ještě zůstaneme. „Velmi zajímavou událost připravil poslanec ODS Petr Bendl, který přišel při projednávání novely mediálního zákona s pozoruhodnou myšlenkou, která se týká Českého rozhlasu. Předesílám, že veřejnoprávní média mají zákonem stanovené limity na prostor pro vysílání reklamy a teleshoppingu. Podle Petra Bendla by se měly pod pojmem ‚obchodní sdělení‘ ocitnout také takzvané sponzoringy vztahující se k jednotlivým pořadům,“ otevřel Petr Žantovský druhé dnešní téma. Upozorňuje, že samotné slovo sponzoring může mít mnoho významů. Na jedné straně může mít nějaká organizace zájem o sponzoring charitativního pořadu pro účely např. nějaké sbírky, což ale lze udělat i jakkoli jinak, například dohodou mezi Českou televizí a zmíněným partnerem. „Určitě není nezbytné v srdceryvné reportáži z povodňových oblastí do toho odvysílat reklamní vzkazy typu ‚Tento pořad vám přináší firma XYZ‘. To není sponzoring, to je prostě normální reklama a obchodní sdělení,“ říká mediální analytik. Od takových případů je podle něj nutné rozlišovat sponzoring, neboli podporu. 

Anketa

Má být Tomio Okamura vydán policii za plakát s černochem?

Ano

1%

Ne

97%

Nevím / Je mi to jedno

2%

hlasovalo: 25054 lidí

Podle poslance Bendla je v současné situaci nepořádek a mělo by dojít ke změně. Český rozhlas by podle jeho pozměňovacího návrhu už prakticky nemohl vysílat takzvaný sponzoring, tedy obchodní sdělení spojené s konkrétním pořadem, čímž by stanice podle svého šéfa Reného Zavorala ročně přišla o sto milionů korun. „Jenže těch sto milionů oni inkasují třeba také na vysílání zcela komerčních programů, jako jsou vrcholné sportovní akce, třeba olympijské hry a podobně. Takže to je poněkud lichý argument. Když by se například NKÚ nebo jiná zákonem potvrzená forenzní agentura podívala na náklady, které se v Českém rozhlase vynakládají na různé ‚brand managingy‘ a inovace v oblasti zvukových grafik, na sebepropagaci a na podobné věci, tak zjistí, že to hospodaření asi nebude úplně nejefektivnější a že koneckonců těch sto milionů by dokázal rozhlas ve svých stávajících rozpočtech docela snadno najít. Kdyby mu ovšem šlo o tu veřejnou službu, a ne o byznys,“ podotýká Žantovský. Byznysové vztahy jsou v jeho očích spojeny i s politickou propagandou. 

Na návrh Petra Bendla reagoval poslanec Jan Lacina (STAN), profesí původně novinář a později také dramaturg České televize, tedy člověk spojený s veřejnoprávním prostředím. Lacina řekl, že jeho hnutí takový návrh rozhodně nepodpoří. Nevyjádřil se ani ministr kultury Martin Baxa (ODS). „Je zjevné, že Petr Bendl s touto aktivitou přišel nečekaně, při projednávání to neprošlo nějakými koaličními diskusemi, což všichni přiznávají. Bendl to myslím zdůvodnil celkem rozumně, a to tak, že když mají veřejnoprávní média ze zákona koncesionářské poplatky, a ještě se jim mají ty příjmy zvyšovat, tak to pochopitelně poškozuje obchodní činnost soukromých vysílatelů. Koneckonců, rozhlasoví vysílatelé proti téhle věci dlouhodobě protestují a není se jim co divit, protože reklama a podobné věci jsou jejich jediným příjmem. Oni od státu ani od občanů žádné jiné příjmy nedostávají,“ upozorňuje Žantovský. „Logika toho návrhu je naprosto nezpochybnitelná, avšak jak znám dnešní sněmovnu a vnitrokoaliční vztahy, tak si myslím, že mu to neprojde a že možná ještě skončí někde na kolenou na hanbě. Třeba ve sněmovně udělají takový koutek pro ty zlobivé poslance, kteří navrhují něco, co se někomu jinému nelíbí. Nechci to zlehčovat, faktem je, že mě Petr Bendl velmi mile překvapil,“ dodává mediální odborník.

Vzpomínka na Petra Hanniga

Dnešní vydání Týdne v médiích je bohužel zakončeno připomenutím smutné události. Minulý týden zemřel Petr Hannig, producent, skladatel, vydavatel a také politik. „Byl spolutvůrcem zcela mimořádného alba Město ER z roku 1971, které bývá považováno za velmi průkopnické,“ připomněl Petr Žantovský legendární nahrávku Michala Prokopa a skupiny Framus Five. Do roku 1989 byl Hannig úspěšným producentem a kapelníkem zpěváků jako byla Lucie Bílá nebo Vítězslav Vávra. 

Fotogalerie: - Rozloučení s Hannigem

„Znal jsem ho mnoho let a on dobře věděl, že nejsem příznivcem té jeho hudební tváře. S výjimkou Města ER to už nebyla hudba pro mě, ale moc mě zajímalo, jak se z něj stal po roce 1989 člověk politický. Jak urputně a velmi dlouhodobě se snažil vést různá politická uskupení typu Strana zdravého rozumu/ROZUMNÍ a podobné do různých typů voleb od regionálních přes sněmovní a v roce 2018 se účastnil sám i volby prezidentské. Nic z toho se mu nezdařilo, a určitě mu to bylo líto, protože do toho věnoval spoustu energie a spoustu času, ale myslím si, že to hlavní, co po něm zůstalo, jsou jeho názory,“ vzpomíná Petr Žantovský. Petr Hannig sám sebe považoval za konzervativního, ale ne bigotně konzervativního. Čtenáři, kteří by si chtěli názory Petra Hanniga připomenout, je najdou velice snadno na blogosféře serveru iDnes.cz.

Hannig na svůj blog na serveru iDnes přispíval pravidelně poměrně donedávna a nevěnoval se pouze politickým tématům. Celkově napsal asi 280 textů a průměrná čtenost byla zhruba 8,5 tisíce, což není špatné. Jeho poslední text se zabýval televizním vyobrazením Ivety Bartošové, se kterou se potkával na scéně populární hudby velmi zblízka. „Na jeho článcích mě vždycky nejvíc zajímala ta uvážlivost a rozumnost. On to slovo ‚rozumní‘ neměl jen jako takovou prázdnou floskuli, slovo na vlajce, ale jako metodu. Možná proto byl politicky neúspěšný, protože v politice se s rozumem vítězí jen málokdy. Navíc ho možná zatížila ta minulost v pop music, kterou mu mnozí možná vyčítali. Ta poslední léta byl ale skutečně autentickým hlasem zdravého rozumu navzdory tomu, že byl tak málo slyšet,“ vzpomíná Petr Žantovský. Čtenáře ParlamentníchListů.cz vyzývá k četbě článků Petra Hanniga na blogu iDnes. Oceňuje, že Hannig si všímal důležitých, avšak zdánlivě drobných věcí. Jako příklad uvádí Hannigův článek z listopadu 2023, který se zabývá účastí senátorky Miroslavy Němcové (ODS) na jisté demonstraci, respektive tím, co měla Němcová během demonstrace na klopě. Senátorka použila české státní barvy v nesprávném pořadí.

„Na té vlajce byly přehozeny základní barvy – červená a bílá – to znamená, že ta vlajka nedávala žádný smysl. Hannig se nad tím zamýšlí nejen z hlediska toho, že by to ústavní činitel neměl dopustit a měl by vědět, jak česká vlajka jako státní symbol vypadá, ale hlavně nad tím, jak nám tyto věci vlastně začínají být jedno, jak si jich přestáváme všímat, jak pro nás mizí ty konzervativní hodnoty, o kterých mluvil. Je to jen jeden z mnoha příkladů článků na té blogosféře. Myslím si, že by to pro každého, kdo se zabývá českou politikou, mohla být zajímavá inspirace. Takže, pane Hannigu, mějte se tam, kde jste teď, co nejlépe to půjde. Vaše slova zůstávají, je možné je číst, díky,“ uzavírá svou vzpomínku Petr Žantovský. 

Petr Hannig (1946–2025)