Moderátor Čestmír Strakatý uvedl, že Tomki Němec byl dvorním fotografem Václava Havla. A připomenul Havlovy nedávné nedožité 83. narozeniny a vzpomínky jeho spolupracovníků. „Já na něj myslím skoro obden,“ uvedl fotograf. „Takže to 83. výročí pro mě není nijak zásadní, protože tak jak se jméno Havel skloňuje ve společnosti a jakým způsobem se změnila atmosféra ve společnosti, tak vlastně já s ním žiju, protože to byl člověk, se kterým jsem vlastně žil v devadesátých letech velmi intenzivně a velmi mě ovlivnil a někam posunul.“ Havel mu prý změnil život a rozšířil obzory. Dodal, že být dvorním fotografem byla jízda a dobrodružství, protože se spousta věcí tvořila za pochodu.

„Mně bylo 26. Podlehl jsem na začátku jakémusi zbožštění, protože tehdy se ta společnost upínala jak k Havlovi, tak ke Klausovi, dokonce ženy byly klausovky a havlovky,“ popsal, jak zažil Václava Havla. A dodal, že dnes to může někomu přijít legrační. Havel na něj prý působil a oslnil ho, takže z něj byl „plachej“. Uznal, že Havel byl ikona. „On byl pod Bohem, myslím. Z toho jsem musel nějakým způsobem vyrůst a v uvozovkách vystřízlivět a pochopit, že je to člověk jako každej jinej, z masa a kostí. A že každý z nás má své plusy a mínusy.“

Souhlasil se slovy Jana Rumla, že se začíná vytvářet idealizovaná verze Václava Havla. „Každá doba má nějakou energii a vlastně nějakým způsobem se na toho člověka nahlíží, a pak s odstupem času a historie se to zase přehodnotí, jako u každého známého člověka. Dneska je doba, kdy se na Havlovi nenechává nit suchá a vlastně je to jako nadávka být pravdoláskař, sluníčkář, bla bla bla. Společnost je prostě prapodivně rozdělená. Já ho vnímal jako člověka, kterej má ty chyby,“ vysvětlil Němec.

Jsou prý věci, ve kterých ho Havel zklamal, ale neklade mu je za vinu, protože si vždy položí otázku, co by na jeho místě dělal on. „Já jsem vlastně tu odpověď nenašel. Takže velmi rychle se řekne nějakej soud jako ‚měli jsme zakázat komunistickou stranu‘, a já jsem zastánce toho, že se měla zakázat, ale pak si položíte otázku, tak kdybysme je všechny odstavili, tak kdo by tehdy v těch počátcích v té policii, armádě, justici zůstal, protože byli vlastně zatížení tou dobou.“ Dodal, že byla doba v devadesátém roce, kdy měl Havel ohromnou autoritu, i když ne legislativní, a co by řekl, to by se stalo.