„Syrský uprchlík Modar přijel do Evropy loni na podzim. Na sobě měl zánovní košili z druhé ruky, kterou si koupil v Damašku těsně před odjezdem za jeden dolar. Košile byla čistá, nepomačkaná a působila stylově. Modar říká, že když se syrští uprchlíci dostanou do Evropy, chtějí prostě vypadat dobře. Z jeho pohledu se Evropané nechtějí dívat na pomačkané a špinavé uprchlíky. Jak se později ukázalo, tak se on i ostatní mýlili. Evropany naopak pohled na vymydlené uprchlíky naštval a v souvislosti s tím se objevilo mnoho mýtů,“ píše Murdock.

Jedním z mýtů, který podle Murdock nemá mnoho společného s realitou, je představa, že většina uprchlíků přicházejících do Evropy jsou mladí muži. „Z pohledu statistiky to částečně platilo v loňském roce, kdy tvořili muži z více než jednoho milionu migrantů 58 %. V letošním roce však již převažují ženy a děti. Na fotografiích se častěji objevují muži, což je však dáno tím, že v mnoha muslimských kulturách se nechtějí ženy fotografovat. Mnoho těchto mužů mi navíc řeklo, že rodina měla peníze jen na cestu pro jednu osobu a vzhledem k obtížnosti cesty vždy vybrali muže.“

Celý text v angličtině najdete ZDE.

Dalším z mýtů je podle Murdock tvrzení, podle kterého nemají ekonomičtí migranti žádná práva. „Minulý měsíc jsem se zúčastnila protestu pákistánských migrantů na jednom řeckém ostrově. Stěžovali si, že mnoho jejich krajanů bylo deportováno bez možnosti požádat v zemi o azyl. Protestující skandovali, že chtějí azyl, a poukazovali rozhořčeně na to, že jsou lidskými bytostmi. Video z akce se objevilo na Facebooku. Většina z lidí vyjadřovala protestům sympatie. Jeden z nich ale napsal, že ekonomičtí migranti nemají právo na azyl. To ale není pravda,“ argumentuje Murdock.

„Právní status uprchlíka se určuje případ od případu až poté, co dotyčná osoba požádá o azyl. Každý má právo tuto žádost podat. Účastníci demonstrace měli pravdu, protože jejich krajanům bylo upřeno právo požádat o status legálního uprchlíka. Není také pravda, že na postavení uprchlíka mají právo jen lidé prchající z válečných zón. Někteří z nich mi říkali, že utíkají před chudobou. Jiní opustili svoji zemi kvůli náboženskému pronásledování. Žádný z nich nepožádal o status uprchlíka v době protestů. Nebyli to tedy ani uprchlíci, ani ekonomičtí migranti, ale jen lidé žádající pomoc.“

Za nejviditelnější mýtus považuje Murdock smartphony, které jsou často vidět u uprchlíků. „Všichni neustále řeší, jak to, že mají tak drahé a pěkné telefony. Jako by si snad kvůli tomu nezasloužili pomoc. Koupě chytrého telefonu je pro ně otázkou života a smrti. Pokud ztroskotá jejich loď, úřady je díky tomu snadněji najdou. A za druhé, chudoba není podmínkou pro získání postavení uprchlíka. Kdyby tomu tak bylo, potom by byli všichni označeni za ekonomické migranty. Mimochodem pákistánští uprchlíci deportovaní do Turecka žádné telefony neměli, protože byli velmi chudí. A proč byli deportování? Protože nejsou legálními uprchlíky.“