Keller ve svém textu vzpomíná mimo jiné na to, jak na gymnáziu vydával svůj vlastní časopis pojmenovaný Nova podle značky znojemských okurek. Obsah časopisu sám vydával, rozmnožoval a prodával za jednu korunu spolužákům. „V záhlaví stálo: ‚Jiné časopisy mívají okurkovou sezónu pouze v létě, jedině my ji máme celoročně.‘ Nemohl jsem tehdy ještě vědět, že mne časem napodobí ne jedna, ale hned několik našich televizí,“ poznamenal. 

V časopisu měl podle svých slov například rubriku s názvem „Rady končícím básníkům“, kdy podle jeho slov začínajícím básníkům dokáže poradit každý moula, ale poradit básníkovi, že už by měl končit, chce skutečného odborníka. A jak Keller uvádí, psal i vlastní básničky.

„Díky svému věku a psychickému založení jsem se věnoval hlavně nápadům pubertálním a postpubertálním. V dnešní době mohu tuto zkušenost bohatě zúročit. Vzhledem k rázu naší i evropské politiky, vzhledem k charakteru našich i evropských politiků přiznávám, že jsem tehdy vůbec netušil, co všechno puberta dokáže. Když slyším o cestách na Tchaj-wan, o kufřících diplomatů přetékajících prudkým jedem, o snahách Evropské komise pořídit si monopol na pravdu, je mi jasné, že jsem se dožil éry, kterou lze nejspíš nazvat ‚puberta bez hranic‘,“ uvedl s tím, že jej to mocně inspiruje. A důvod? Vrací jej to zpátky do mladých let. „Nejen mne, ale celou společnost,“ uzavřel.