Moderátorku Martinu Kociánovou zaujalo, že stále slyší, jak v reakci na pandemii skončí globalizace, pak si doma pustí Českou televizi a tam slyší, že máme šup šup přijmout euro. Tak jak to tedy je? Švihlíková přitakala, že argument, že v časech krize je třeba být součástí nějakého velkého spolku, zní pěkně, takže není divu, že jej fanoušci eura oprášili. Z pohledu ekonomky o něm ale dost pochybuje.

„Euro, potažmo eurozóna, která tvoří základ, je špatně fungující měnová unie,“ obává se. Dokonce tak špatně, že samo euro způsobuje krize, což už dnes uznává řada ekonomů. Právě euru se totiž „povedlo“, že v EU vytvořilo druhou periferii. Po periferii východní, tvořené novými členskými státy, vytvořilo periferii jižní – Řecko, Kypr, Itálii, a do značné míry i Francii.

Hlavní problém vidí v tom, že společná unijní měna vznikla jako naprostá hurá akce, kdy se řeklo, když máme společný trh, tak si na něj pořídíme společnou měnu. Ta přitom nebyla vůbec nezbytná. A Švihlíková připomíná, že všechny historické pokusy o měnovou unii, propojující více států, dopadly špatně. S jedinou výjimkou Německa v devatenáctém století, kdy se měnová unie postupně integrovala ve společný stát. „Jenže toto nikdo z politiků neřekl, a teď už to vůbec neřekne, protože by ho vlastní občané umlátili,“ pokrčila rameny ekonomka.

Pak vykládala, že i samotná Itálie byla vlastně „měnovou unií“, neboť stejně hodnotná měna platila pro ekonomicky totálně rozdílné regiony bohatého severu a chudého jihu. V tomto modelu to ale ještě jakžtakž fungovalo, protože bohatší regiony byly ochotny podporovat ty chudší. A byl silný společný stát, který dokázal toto přerozdělování koordinovat.

Nic z toho dnešní eurozóna nemá, takže nemůže fungovat. „Ale tohle lidem nikdo na rovinu neřekne, nikdo to poctivě nepřizná, a místo toho se vždy něco patlá tak, že se někam dají peníze, támhle se něco udělá, ale ve skutečnosti se tím jedině prohlubuje nerovnováha v eurozóně,“ konstatovala tvrdě Ilona Švihlíková.

CELÝ ROZHOVOR ZDE.

Nejde jen o politiky, ale i o občany. Daňoví poplatníci z bohatších zemí totiž musejí být ochotni subvenovat ty chudší. A v tomto směru má Švihlíková hrůznou zkušenost s německými novinami, kde se psalo o Řecku totálně šovinistickým způsobem. Takže euro kromě ekonomické destrukce také rozeštvává evropské národy.

Spolupráce evropských národů je přitom možná i bez společné měny. Švihlíková považuje za nejdůležitější spolupráci na modernizaci ekonomiky. „Jde o to si uvědomit, co je strategické odvětví, co nenechat v zahraničních rukách, ať už amerických, čínských, indických, japonských, jakýchkoliv,“ vysvětluje. Rozhodně to ale není euro, co by z Evropy dělalo světovou velmoc.

Myslí si, že do toho vstoupily spíše ambice jednotlivých členských států. Třeba Francie vždy snila o tom, že se postaví americkému dolaru a zničí ho. A když to nešlo s Frankem, tak to zkusila přes euro. Ostatní země, včetně Německa, to ale moc nelákalo, takže vlastně ani nebyla shoda, k čemu ta měna je.

Čína je ráda za zdí. To USA mají potřebu šířit po světě dobro

Druhým tématem byl ekonomický souboj velmocí, symbolizovaný „koncem nadvlády Západu nad světem“. Švihlíková si skutečně myslí, že 21. století bude patřit Asii. Nejen Číně, ale i Indii, Indonésii nebo Vietnamu. Asie je neskutečně silná demograficky a roste i technologicky.

A jak doplnila, dominance Evropy v posledních 250 letech byla spíše historickou výjimkou, i předtím světu dominovala Čína nebo Indie.

Největší riziko je podle ní v konfliktu, neboť platí, že dosavadní hegemon se dobrovolně nevzdává. A právě z toho vznikají nejkrutější války. „A když se podíváte na politiku USA, tak ta je jednoznačně směrována na konflikt s Čínou – a částečně i na zadržování Číny,“ obává se.