Střední Evropa na rozcestí. Takové bylo téma víkendové mezinárodní konference organizované spolkem Patrimonium Sancti Adalberti, která se v Praze konala již potřetí. 

Několikadenní program v jednom z velkých pražských hotelů zahájil emeritní pražský arcibiskup a kardinál Dominik Duka, pod jehož patronací se celá akce konala. Duka zdůraznil úlohu svatého Vojtěcha v propojení středoevropských národů. „Byl to muž, který svým významem přerostl tehdá malé hranice českého knížectví, ale víme, že nás propojil hlubokým způsobem. Byla to jeho misie, která také dala církevní samostatnost našim zemím,“ konstatoval kardinál.

S odkazem na poselství sv. Vojtěcha připomněl zásadní prvky nutné k fungování a rozvoji společnosti.„Rodina je základ společnosti, základ státu a bez rodiny by tu nikdo z nás nebyl. Dalším momentem je svoboda. Svoboda jednotlivce, svoboda země, svoboda národa,“ uvedl kardinál a dodal, že bez našich křesťanských duchovních základů není možný další rozvoj. 

„Svět se stává nebezpečnějším, méně předvídatelným a rozděleným. Starý řád se mění v chaos, staré aliance se rozpadají a nové se teprve formují. Jedinou jistotou tak zůstává národní stát. Nacházíme se na rozcestí, buď budeme reálně hájit své zájmy, anebo zmizíme z mapy. Evropa jako centrum moci bohužel již z globální geopolitické mapy světa zmizela a na globálním politickém rozhodnutí se momentálně nepodílí. Otázka zní, co konec transatlantické hegemonie znamená pro středí Evropu?“ ptal se ve své řeči předseda Patrimonia Sancti Adalberti Tomáš Kulman.

Profesor Petr Drulák shrnul hlavní myšlenky, které ve svém projevu nadnesla maďarská historička Mária Schmidt poté, co z rukou kardinála Duky převzala letošní Cenu sv. Vojtěcha. 

„Mária Schmidt nám připomněla, že věk impérií už skončil. Impéria už nebudou. Viděli jsme to na habsburském impériu po první světové válce, zažili jsme to s pádem sovětského impéria po studené válce a dnes zažíváme rozklad impéria amerického a také bruselského. Když evropské státy v 50. letech zakládaly společenství, nezakládaly impérium, ale užitečný formát spolupráce, který začal v určité chvíli nabírat rysy impéria. Mária Schmidt nás velmi užitečně upozornila na to, že věk impérií už nebude. Pro nás na křižovatce to znamená několik možností. 

Kudy se podle něho vydat? „Stále zde máme hodně politických lídrů, kteří soudí, že budoucnost státu a národa je v náruči jakéhosi impéria. Pak jsou lidé, kteří jsou k bruselskému impériu skeptičtí a sázejí třeba na impérium americké. Jiní nechtějí ani jedno a hovoří o budoucím upnutí se k nastupujícím impériím, jako je Čína. Sám se domnívám, že pokud skutečně věk impérií skončil, víme, že toto není cesta. Jsou to slepé uličky. Rýsuje se zde jiná cesta. Cesta národní svrchovanosti. Ta je správná,“ podotýká Drulák.

Dále se zamýšlel nad potenciální silou zemí širšího středoevropského regionu. „Počty lidí velkých národů se počítají na stovky milionů, mohou přesahovat i miliardu anebo jsou to přinejmenším vyšší desítky milionů. To u nás ve střední Evropě nemáme, naše národy jsou menší. I ty největší z nich jsou v nižších desítkách milionů. Proto bychom měli jít cestou velmi intenzivní spolupráce národů našeho regionu. Nejde o to, že bychom ve střední Evropě chtěli vytvořit nějaké impérium, takovou ambici nemáme. Jde spíše o založení životaschopného formátu středoevropské spolupráce,“ zdůraznil.

„V předchozích letech se nám vyjevilo, že možnosti spolupráce a posilování politických sil přesvědčených o tom, že autentická a vlastenecky orientovaná spolupráce ve střední Evropě je možná. Pokud nebudeme spolupracovat, upadající impéria budou ještě dost silná na to, aby otázky naší budoucnosti byly o 10, 20, 30 nebo 50 let odloženy,“ varoval Drulák.

Podle svých slov se domnívá, že i složení hlavních hostů konference z Maďarska, Polska, Slovenska, Česka, Rakouska, Srbska a Bulharska naznačuje, že vzájemnou spolupráci lze postavit na zdravých základech.