Volbou ombudsmana, která vyvolala očekávatelnou mediální smršť, začíná pravidelný přehled zajímavostí. „Přečetl jsem si na Aktuálně komentář pana Fendrycha, který se dopustil dokonce myšlenky v mezititulku: ‚Ombudsmana‘ už dávejme do uvozovek. To má znamenat, že zvolením pana Křečka nastal konec smyslu úřadu ombudsmana a teď už to bude jen jakási normalizační šaráda. Zase se nám rozmáhá kádrování. Pan Fendrych, bývalý náměstek ministra vnitra za pana Rumla, připomíná, že pan Křeček kdesi kdysi napsal něco o volbách a o demokracii za socialismu. Naopak vynáší do nebe končící ombudsmanku paní Šabatovou. Kdybychom si chtěli hrát na kádrováky, tak bychom si jistě vzpomněli, že paní Šabatová je manželka pana Uhla, jenž se celoživotně hlásí k radikálnímu marxismu. Na konci 60. let se dokonce hlásil k trockismu, vzýval teorii permanentní revoluce, kritizoval KSČ zleva, za to byl vězněn, to je všechno pravda,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Připomíná, že hnutím revoluční mládeže, které vedl, prošla i Petruška Šustrová, která si dnes hraje na kritičku všeho komunistického. „Bylo by správné, když už kádrujeme, abychom kádrovali na všechny strany. Ale nelíbí se mi to. Nevím, proč bych měl kádrovat Šabatovou, mně stačí to, co dělá, že se zastává naprosto absurdně nějaké víceméně nastrčené slečinky v hidžábu, aby otestovala trpělivost české společnosti vůči muslimským symbolům. Paní Šabatová se chová, jak je její přirozenost, a je úplně jedno, co má za sebou. U pana Křečka to vidím podobně. Připomenu událost z doby po odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání pro údajné spolčení s Vladimírem Železným proti investorovi do televize Nova Ronaldu Lauderovi tehdejším premiérem Špidlou na doporučení Sněmovny. V roce 2005 se soud usnesl na pravomocném rozhodnutí, že naše – byl jsem také členem – odvolání bylo protiprávní a že jsme odvoláni být neměli,“ připomíná mediální analytik.

Do funkce ombudsmana nepatří aktivista ani demonstrant

Ještě předtím vznikla vyšetřovací komise pro záležitost arbitráže vůči České republice ze strany Ronalda Laudera a odvolání RRTV. „Předsedou vyšetřovací komise byl pan Stanislav Křeček a její zpráva říká, že odvolání bylo protiprávní. Pro mě je pan Křeček člověk, který se drží práva. Nic víc po něm nechci ani jako po někdejším poslanci, ani jako po ombudsmanovi. Nepotřebuji aktivisty, lidskoprávníky či NGOisty na státní funkci. Ombudsman je správní úřad, který pomáhá státu ve výkonu pravomocí v rámci demokratického režimu. Tam nepatří žádný aktivista, žádný nadšenec z demonstrace, ale právník, který rozumí věci a který dokáže i v situaci, kdy jeho poslanecký klub sociální demokracie hlasoval pro naše odvolání, se svou vyšetřovací komisí poctivě vyšetřit, že bylo protiprávní. Pro mě je to čin chlapa a mám radost, že úřad přestane s nějakým občanským aktivismem a začne se zabývat právnickou agendou, jakou se zabývat má,“ doufá Petr Žantovský.

Úřad, když už jsme ho převzali, bychom měli využívat k tomu, k čemu má sloužit. „Tedy jestliže je někomu ublíženo, tak je to pro něj jedna z posledních instancí, jak se dovolat práva mimo jurisdikční systém. I po zmíněné zkušenosti mám za to, že pan Křeček chová právo ve velké úctě. Na rozdíl od lidí typu Fendrych nekřičím ani nenaříkám. Nastala vlna dedukování, že výsledek druhého kola volby byl důsledkem nátlaku pana Mináře a spolku Milion chvilek a že někteří poslanci dali najevo, že se cítí být pod nátlakem. Mám dojem, že jsme říkali už za pana prezidenta Havla, že se o demokracii nerozhoduje na ulici, ale v demokratických institucích. A Parlament je svrchovaně demokratická instituce. Ulice je místo na vyjádření lidového názoru, které může, nebo nemusí, podle toho, jak je silný, ovlivnit demokratické procedury. Pobavil mě Fendrychův názor, že za to nemůže Minář, který jen spontánně vyjádřil svůj názor, ale poslanci opozičních stran,“ přiznává mediální odborník.