Fischer se jako poslední premiér Česka v roce 2009 sešel s dalajlamou. Následně si vysloužil ostrou kritiku z Pekingu. „Bylo to setkání soukromé povahy a vládu jsem informoval o tom, že proběhne. Uskutečnilo se sice v Kramářově vile – sídle premiéra –, ale bylo to soukromé. Tak jsme to tlumočili i čínské ambasádě,“ poznamenal Fischer, se slovy, že od chvíle, kdy se to ambasáda dozvěděla, začala vznášet námitky. Fischer se však dušuje, že rozhovor byl úplně apolitický a na duchovní téma. 

„To, co dalajlama prezentoval, mě zajímalo a chtěl jsem to slyšet na vlastní uši. Bylo to nejen lákavé, ale velmi zdravé. Premiér se nemá nikdy vyhýbat jakékoliv debatě s reprezentanty různých segmentů společnosti či ekonomiky, ať už je to věda, výzkum, či náboženství. Musí ty informace nasávat. Pokud to nedělá, funkci nedělá dobře,“ míní Fischer, že následná příkrost čínských prohlášení jej překvapila. 

„Neslo se to asi v tom, že se mnou je to stejně těžké jako s Václavem Havlem. Co mám ty informace, šlo to tak daleko. Komu to šlo přesně, nevím, ale asi to šlo vysoko do komunistické partaje. Do Číny nicméně mohu jezdit, teď jsem tam byl celkem dost,“ sdělil Fischer, který nyní pracuje mimo jiné pro jeden think-tank, a proto občas do Číny cestuje. 

Fischer si rozhodně nemyslí, že vztahy s Čínou zkazil, a musely se následně napravovat, jak tvrdí například expremiér Petr Nečas a Rudolf Jindrák ze zahraniční sekce Hradu. „To je opožděný mýtus, který se tu vytváří. Jeden premiér, ještě k tomu šéf úřednické vlády, nemůže přelomit vztahy k zemi, jako je Čína. Tohle spíš slouží jako zdůraznění jejich nebetyčných zásluh o rozvoj a posílení vztahů s Pekingem. Udělali si ten narativ, že to museli rvát z trosek, kam to Fischer dostal, a s tím se nemohu ztotožnit. Napřed mě to pobavilo, pak naštvalo,“ míní Fischer.