Mezi několik hlavních činností člověka, které mají dlouhodobě negativní vliv na životní prostředí na Zemi je považován chov hospodářských zvířat. Protože sílí tlak na udržitelný potravinářský průmysl a zemědělství, hledají se cesty, jak maso v našem jídelníčku nahradit nebo jej úplně vyřadit. Jednou z nich je náhražka v podobě umělého masa, tedy masa vyrobeného v laboratoři. To vzniká v laboratorních podmínkách z takzvaných kmenových buněk. Ty lze získat odběrem z těla zvířete. Z jednoho odběru by se údajně dalo vypěstovat až deset tun umělého masa. Jeho perspektiva při lidském stravování byla až dosud minimalizována extrémně vysokou cenou. Ale pokud se podaří tuto překážku překonat, umělé maso se může v budoucnu stát společně s hmyzem běžnou součástí jídelníčku, ačkoli je tato představa pro hodně z nás naprosto nevábná.

„Já jsem k masivnímu využití takovýchto produktů velmi skeptický. V současné době je velkým limitem cena takových výrobků, poněvadž takto vyprodukované maso je alespoň nyní velmi drahé. To znamená, že by to značná část spotřebitelů finančně neutáhla. Samozřejmě se děje vždycky, když se něco nového uvádí na trh, že se postupně ekonomika zlepšuje a náklady se snižují. Takže nynější stav z hlediska cenového se asi zlepší, ale pořád si myslím, že tam bude celá řada dalších limitů. A to v první řadě limit psychologický. Spousta spotřebitelů nebude mít k uměle vypěstovanému masu důvěru, což je první limit. Nebude proto po něm dostatečně potřebná spotřebitelská poptávka. A když nebude poptávka, nebude moci příliš klesat cena,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz agrární analytik Petr Havel.

Kvůli uhlíkové stopě nebude konkurenceschopné

Právě proto, že je výroba zatím ještě dost drahá, tak neplní a nejspíš ještě dlouhou dobu nebude plnit účel, který produkce umělého masa měla mít. „Totiž zajistit maso pro teritoria, země či komunity, kde je spotřeba masa malá, protože jsou to komunity chudé. Ale když chudým poskytnu něco, co je ještě dražší než ta přirozenější alternativa, tak to jim opravdu moc nepomůže,“ podotýká Petr Havel. Příznivě to pro výrobu umělého masa nevypadá ani z pohledu stále víc zdůrazňované uhlíkové stopy. „Pro produkci laboratorně vypěstovaného masa je zapotřebí spousta různých komponentů, energií, chemie, pracovních sil, a i když se výroba může časem zautomatizovat, tak v okamžiku, kdy se do potravin začne promítat uhlíková stopa a bude se možná třeba i označovat, tak z hlediska uhlíkové stopy to nebude příliš konkurenceschopné,“ myslí si agrární analytik.

Jeho skepse k využití umělého masa pramení i z toho, že si nemyslí, že nějaká jeho masivnější výroba v laboratořích by byla environmentálně přínosem. „Naopak náklady a všechny vstupy kolem té výroby budou nakonec horší, než je uhlíková stopa klasického masa z hospodářských zvířat. Kromě toho, kdyby se snad náhodou, ale tomu moc nevěřím, ukázalo, že uhlíková stopa je u laboratorně vyráběného masa nižší, tak je potřeba vědět, že uhlíková stopa, která se v poslední době často zmiňovala u chovu hospodářských zvířat, je dost zavádějící tak, jak se to prezentuje. Ještě loni pracovala EU s číslem 14,5 procenta emisí skleníkových plynů, že pochází z chovu hospodářských zvířat, a tím pádem, jako kdyby se ta hospodářská zvířata nechovala, tak by se ty emise snížily. Ale to samozřejmě není vůbec pravda, takové emise nebyly,“ tvrdí Petr Havel.