V roce 1968 kandidoval za demokraty na prezidenta jistý Hubert Humphrey. Jeho jméno si pamatuji jenom proto, že ho ve volební kampani vášnivě podporoval zpěvák Frank Sinatra. Humhreye, který byl viceprezidentem Lyndona Johnsona v době, kdy USA napadly Vietnam, ve volbách těsně porazil Richard Nixon. Po Hubertovi Humphreyovi už neštěkl pes, ale když zemřel Frank Sinatra, mrakodrap Empire State Building byl vděčnými Newyorčany nasvícen na modro. Podle barvy Sinatrových očí. Nikdy jsem nepochopil, co Sinatru vedlo k podpoře nějakého politika. Vždyť to vůbec neměl zapotřebí!
Mohou Němci přestat cítit vinu za své rodiče, prarodiče a praprarodiče, jak jim radí Elon Musk?Anketa
Co celebrity přitahuje k politice a vede je k tomu, aby radili lidem, koho volit? Potřeba zviditelnit se to nebude. Celebrity už své publikum mají a zapletou-li se do politické kampaně, nijak si tím nepolepší. Taylor Swiftová si určitě nepotřebovala naklonit obdivovatele Kamaly Harrisové, neboť taková cílová skupina sotva existovala. Pravdě bližší může být vysvětlení, že celebritě sláva stoupne do hlavy a výsledkem je pocit, že popularita zavazuje společensky se angažovat. Královny krásy například mají v popisu práce boj za světový mír.
Je zde dále možnost, že si politici podporu celebrit platí. Agentura zastupující filmového herce, zpěváka či populárního baviče ochotně zprostředkuje vystoupení na politickém mítinku. Z honorářů, které si loni účtovaly hollywoodské hvězdy, se prý demokratickým voličům protáčejí panenky. Pro pořádek je ovšem třeba připustit, že někdy celebrita podporuje politika z nezištné sympatie, z kamarádství anebo ze solidarity. Mnohonásobná zlatá slavice Lucie Bílá třeba statečně podpořila Václava Klause, když byl po takzvaném sarajevském atentátu politickou mrtvolou.
Politický aktivismus celebrit lze ovšem někdy vysvětlit pouze jako jejich selhání. Jako servilitu k mocným, jako elitářskou namyšlenost, anebo jako důsledek mdlého ducha z pití. Někdy je prostě herec vystupující v roli sebe sama trapný a nemáme jinou možnost, než se za něj stydět. Poslední dobou se populární herci předhánějí, kdo si uřízne větší ostudu, až to vypadá, že ve vzduchu je jakýsi artistní patogen. Máme zde herce militanta, co se zamiloval do plastické trhaviny, herečku intelektuálku, peskující lůzu, herce, co pateticky pochlebuje zbytečným senátorům, anebo demonstrujícího komika, co se zaplete do cizí politické frašky jako Pilát do Kréda.
U umělců se říká, že je třeba oddělit jejich dílo od jejich osobního života. Není výjimečné, že skvělé obrazy namalovali lidsky odpudiví malíři. Stává se, že skvělé výkony podají herci, jejichž osobní život je skandál na pokračování. Někdy se dokonce přímo vnucuje podezření, že nějaká forma deviace je podmínkou vzniku díla, které se vymkne z průměru, že jde o jakousi daň za originalitu, že kreativní umělec musí být trochu magor.
Asi je dobré bránit se pokušení soudit celebrity za politický aktivismus. Co my víme, zda jednou nebude Pražský hrad nasvícen barvou očí Bolka Polívky. Franku Sinatrovi odpustili vděční Američané nejen Humphreye, ale i pletky s mafií. Naši herci se nevkusně zaplétají jen s kolegy amatéry, co si hrají na politiky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 11 čtenářů)
Dokáže váš názor ovlivnit postoj některého umělce?
autor: Ivan Hoffman
antares.h
