Úvodní téma patřilo hokejovým mistrům světa. „Bylo to úžasné. Nebyl jsem sice na stadionu, ale byl jsem v partě spousty lidí. Byl to úžasný večer a úžasná atmosféra. Je to neuvěřitelné, že se to zdařilo v takto velkém kolektivním sportu. Vypiplat jednu hvězdičku, která se vymkne obecným charakteristikám naší země, naší doby, naší společnosti díky neuvěřitelné ambici rodičů, díky neuvěřitelné ambici konkrétního člověka, jako je příklad Ledecké, ale v kolektivním sportu prostě zadrháváme už delší dobu, protože ta společnost jako celek nefunguje. A tudíž i dát pár lidí dohromady je problém. A tady se to v tom hokeji zdařilo všechno, zapadlo to do sebe, tak je to radostná chvíle," sdělil Klaus. 

„Musíme dát strašně pozor, abychom z toho, že to naše družstvo úžasným způsobem po úžasném výkonu vyhrálo mistrovství světa, tak aby si zase každý Čech myslel, já jsem mistr světa, což je trošičku pocit, který tady v jistou chvíli zavládl, tak na to si dávejme pozor. My v mnoha soutěžích jiného typu zas tak moc dobře nedopadáme," poznamenal Klaus. 

„Vedlo to k posílení naší chybějící sebedůvěry a sebevědomí. Protože najednou si lidé uvědomili, že v něčem umíme uspět a umíme dopadnout dobře nemít kolem sebe jenom samé prohry, takže já myslím, že to v jistém slova smyslu té naší zemičce pomohlo. A tomu já jsem nesmírně rád. Jde o to, jak dlouho se to udrží, já myslím, že ti globalisti a europeisti si zásadně nepřejí tyhlety soutěže, to vidíme na tom, že oni chtějí klubové soutěže, kde hraje Turek a někdo ze Zambie a z Venezuely. Oni nechtějí soutěže, kde se hraje s národní vlajkou. To ta Evropa strašně nenávidí. Já vím, že jsem popíchl v roce 2009, kdy jsme měli slavné předsednictví, tak zrovna bylo setkání summit EU vůči vnějšímu světu, vůči partnerství se třetími zeměmi a já jsem pořádal s šéfy evropských zemí a s šéfem EU, tehdy Komise, jsem pořádal večer na Žofíně. A my jsme hráli hokej se Švédskem. Měli jsme slavnostní večeři, kde jsme měli asi deset stolů, všichni koukali, jak to dopadá a já jsem nevydržel a říkal jsem Barrosovi, tehdejšímu šéfovi EU: Pane předsedo, já doufám, že už se to nikdy nebude opakovat, že už nikdy nebude bratrská země v EU bojovat s jinou bratrskou zemí v EU," řekl Klaus, jak provokoval, že už nechce, aby se konal zápas Česko-Švédsko. „Oni se samozřejmě ošívali a nechtěli to slyšet, ale o to tady jde," dodal Klaus. 

Řeč následně přešla k atentátu na slovenského premiéra Roberta Fica. „Strašně bych Robertu Ficovi přál, aby se uzdravil. Určitě to nebude lehké, aby se vrátil do normálního politického života. A je to prostě věc, na kterou si musíme dát všichni pozor. Nesmíme tu nenávist mezi lidmi, nevraživost, dělení na dobré a zlé, hodné a nevím jaké, nesmíme podporovat, musíme na to dát velký pozor," prohlásil Klaus.