„To, že sochy a pomníky, které mu nevoní, boří Talibán, patří jaksi k věci. Neudiví to ani u polské pánbíčkářské pravice, u kyjevské totalitní kleptokracie, natož u pobaltských režimů tolerujících i veřejné marše esesáckých veteránu a jejich pohrobků,“ říká politik.

„Když ale stihne vyhoštění pražský pomník maršála Ivana Koněva, šokuje to i okolní svět a samozřejmě i samotnou Moskvu!“ zdůrazňuje Skála s tím, že tento skandál, který se u nás odehrál, přivedl i ke změně ruské legislativy: Ruská justice má nyní právo i povinnost stíhat i provinění spáchaná v cizině a občany jiných zemí.

Ruská justice má podle Skály exteritoriální mandát bránit čest a důstojnost vlastních občanů všude tam, kde je někdo ostouzí za hrdinství a oběti vynaložené v boji proti fašismu a za osvobození své vlastní i řady jiných zemí. „To je morální povinnost každého, komu někdo uráží vlastní předky zdobené tak obdivuhodnými zásluhami,“ domnívá se komunista.

Očekával by v tomto velkou sebereflexi českých ústavních špiček. „Zatím však sedíme v čekárně na Godota,“ komentuje jejich přístup.

Rozčílila jej i reakce prezidenta Miloše Zemana na tuto situaci. „Větou, že Rusko na kauzu kolem Koněvova pomníku reagovalo kontraproduktivně, se nechala slyšet i hlava státu. Nechtělo by to spíše vygruntovat před vlastním prahem, pane prezidente?“ ptá se Skála.

Pokládá si proto i zásadní otázku: „Je ten třeskutý trapas, který naše ústavní špičky předvádí tváří v tvář zhovadilosti pražské dejvické radnice, opravdu pouze z jejich hlav? Anebo jsme rukojmím omezené suverenity už na tolik, že se i o otázkách, kde smí, či nesmí stát pomník muže velícího našemu osvobození, rozhoduje někde jinde a ne u nás?“

Když ruský ministr obrany Sergej Šojgu vyzval svůj český protějšek, aby mu Koněvův pomník vydal a odvezl jej do jeho vlasti, vyťal české reprezentací políček, který si nedá za rámeček," myslí si Skála.