Ve Velké Británii vybuchuje dlouho bublající skandál okolo znásilňovacích gangů. V neposlední řadě i díky majiteli sociální sítě X, miliardáři Elonu Muskovi, který prohlásil, že by ve Velké Británii měly proběhnout nové volby a zasazuje se o to, aby byl propuštěn aktivista Tommy Robinson, který na problém znásilňovacích gangů upozorňuje již dlouho a kvůli tomu byl vězněn. A upozornil i na to, že šéfem britských prokurátorů byl v období 2008 až 2013 současný premiér Keir Starmer.
Musk ve svém aktivismu pokračuje a nadále na problém upozorňuje. Souhlasí například, že obyčejní lidé si ještě neuvědomují rozsah problému. A je rád, že konzervativci v britském parlamentu hodlají alespoň vyvolat hlasování, aby se problém začal vyšetřovat.
True, it hasn’t quite sunk in yet, but it will https://t.co/Uq4HuuEKxE
— Elon Musk (@elonmusk) January 7, 2025
— Elon Musk (@elonmusk) January 7, 2025
Mimo jiné zareagoval i na slova Georga Restla, novináře z německé ARD, který mu vzkázal, že má „sklapnout“. A že „Váš fašismus v Evropě nechceme!“ Na to Musk odpověděl: „Pokud z člověka dělá ochrana dětí fašistu, tak ať.“
If protecting children makes one a fascist, then so be it https://t.co/Y33OmOZ7hM
— Elon Musk (@elonmusk) January 7, 2025
Na to, jak byl skandál celou dobu skrýván před očima veřejnosti, upozorňuje v deníku Telegraph novinář Sam Ashworth-Hayes. Poslanci z Labour party napříkald nedávno zablokovali snahu prošetřit chování Keira Starmera jako šéfa britských prokurátorů. Ministryně pro ochranu žen a dívek Jess Phillipsová také odmítla vyšetřování zločinů pákistánských znásilňovacích gangů v Oldhamu se slovy, že se jedná o záležitost pro radu města.
Ashworth-Hayes konstatuje, že od znásilňování převážně bílých dívek převážně pákistánskými muži úřady odvracely oči schválně a dlouho. Uvádí například pasáž z rozsudku nad Mohamedem Karrarem z roku 2013, kdy obžalovaný připravoval oběť na anální znásilnění šesti muži. V Telfordu zase zemřela šestnáctiletá dívka, spolu s matkou a sestrou, když násilník zapálil jejich dům. S tímto mužem měla ve 14 letech dítě a v okamžiku smrti byla také těhotná.
Její smrt pak byla používána k zastrašování dalších obětí. Když se dvanáctiletá dcera svěřila se zneužíváním matce a ta zavolala policii, tak k nim domů přijelo sedm mužů „z Asie“, kteří jim vyhrožovali, že jim dům zapálí, pokud žalobu nestáhnou. Přesto telfordské úřady nejednaly. A když se začalo nakonec prošetřovat, vyšlo najevo, že byla celá řada stížností, že policie protežovala Pákistánce a obávala se proti nim zahájit vyšetřování, aby nebyla nařčena z rasismu.
V roce 2022 pak byly zveřejněny výsledky vyšetřování v Oldhamu. Tam se zase úředníci báli, že by zneužívání dětí mohlo vyvolat rasové nepokoje. Takže také nedělali nic. Přitom mezi lety 1980 a 2009 bylo údajně zneužito nejméně 1000 dívek. I tento ještě konzervativní součet byl však napadán jako příliš senzacechtivé číslo.
„Popírání rozsahu problému je zakořeněno hluboko v britském politickém systému. Někdy se zdá, že přístup vlády k multikulturalismu nespočívá v dodržování zákonů, ale v minimalizaci rizika nepokojů mezi komunitami. Tváří v tvář gangům převážně pákistánských mužů, kteří se zaměřují na převážně bílé děti, stát přesně věděl, co má dělat. V zájmu dobrých vztahů mezi komunitami musel tento příběh pohřbít,“ píše novinář.
Fotogalerie: - Ohlédnutí za rokem 2024
V Rotherhamu například policista vysvětlil jednomu otci, že by město „vybuchlo“, kdyby se „běžné“ znásilňování bílých dětí pákistánskými muži dostalo na veřejnost. Jiné matce zase bylo vysvětlováno, že „asijský“ přítel je pro náctileté dívky „módní doplněk“. A otec patnáctileté znásilněné dívky se zase dozvěděl, že „ji to něco naučí“. Dívka přitom skončila v nemocnici. Podle prošetřování z roku 2014 byly oběti polévány benzínem s hrozbou, že je zapálí, bylo jim vyhrožováno zbraněmi i znásilněním, pokud promluví.
Ale o problému se mlčelo, protože úředníci a radní nechtěli špatnou pověst a rasové nepokoje. S pákistánskou komunitou měli jednat pákistánští radní, což jim dávalo nepřiměřenou moc. V roce 2016 přitom jedna oběť uvedla, že byla znásilněna jedním radním. Rada města se tak snažila problém ututlat ještě víc.
Napříkald policejní zpráva z roku 2010 jasně pravila, že Pákistánci čekají na své bílé oběti přímo u škol. Ale že to, že oběti jsou bílé a pachatelé muslimští Pákistánci, může vyvolat „rasové napětí“. Takže zpráva nebyla publikována, zveřejněna byla až o pět let později díky žádosti přes zákon o svobodě informací. Ve zprávě z roku 2019 z Manchesteru se zase píše, že policistům bylo nakázáno, aby se snažili najít jiné pachatele, než asijské. V roce 2020 zase ministerstvo vnitra odmítlo zveřejnit zprávu o znásilňovacích ganzích, protože by to prý nebylo „ve veřejném zájmu“. A když ji vypustilo, byla v ní zřejmá snaha problém bagatelizovat. Došlo i na případy, kdy se otcové dívek snažili je dostat od násilníků, ale byli sami zatčeni policií. A objevily se také zprávy, že když oběť nakonec vyhledala policejní ochranu, tak se o tom pachatelé od policie dozvěděli.
Ashworth-Hayes dále píše, že se problém snažili ututlat levicoví akademici, nátlakové skupiny i antirasistické neziskovky.
V souvislosti s tímto skandálem se objevuje otázka, proč média o problému neinformovala. Komentátor Bloombergu Matthew Yglesias namítá, že informovala, protože našel hned několik článků o pákistánských znásilňovacích ganzích v New York Times.
Chcete, aby ruští lední hokejisté startovali na olympiádě 2026?Anketa
„Úřady byly tak odhodlané popírat, že by za toto chování mohla nějaká skupina, a tak odhodlané očernit každého, kdo by naznačoval opak, že ‚strach lidí z toho, že budou považováni za rasisty‘, ve skutečnosti bránil odhalení a zásahu proti zneužívání,“ podotýká Hochman a přidává příklady, jak i levicoví novináři a politici měli potíže na problém upozornit, protože se jejich kolegové báli nařčení z rasismu.
„Bylo tomu tak z velké části proto, že tisk a další spojenci věnovali nepřiměřeně velkou část svého zpravodajství stížnostem na to, jak zneužívání ‚povzbudilo krajní pravici‘, čímž odváděli pozornost od samotného zneužívání. Současně ti samí odborníci, kteří byli po léta posedlí rasovou problematikou, byli najednou hluboce barvoslepí. Šlo o sexismus! Šlo o nefunkční systém trestního soudnictví! Bylo to o všem možném, jen ne o tom, o čem to celé bylo.
Médiím a jejich protějškům z řad politiků se tak úspěšně dařilo otrávit diskurz o tomto problému, že z něj udělali příběh o ‚rasismu‘, a nikoli o systémovém zneužívání, že si jejich mluvčí začali přivlastňovat sami vůdci znásilňovacích gangů,“ říká Hochman a uvádí příklad Shabira Ahmeda, vůdce gangu v Rochdale, který u soudu své sexuální delikty bránil tím, že prohlašoval, že soud je „institučně rasistický“ a součást spiknutí k očernění muslimů.
The authorities were so committed to denying that any one group was to blame for this behavior—and so determined to smear anyone who suggested otherwise—that people's "fear of being seen as racist" actually "hindered the detection of and intervention in abuse." pic.twitter.com/QXQGfwC4NF
— Nate Hochman (@njhochman) January 6, 2025
At the same time, the same pundits that had obsessed about race for years were suddenly deeply committed to colorblindness.
— Nate Hochman (@njhochman) January 6, 2025
It was about sexism! It was about the broken criminal justice system! It was about anything and everything except for the thing it was actually about. pic.twitter.com/STuO4dhdF6
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Šebesta
_profil_top.jpg)
