Nikdy neříkej nikdy. Ačkoliv všechny výzkumy veřejného mínění slibují ve Francii za rok duel Emmanuela Macrona proti Marine Le Penové, prezidentské volby nejsou každopádně rozhodnuté dopředu. Překvapení může přijít v této zemi, navyklé na volební infarkty, jak na levoboku, ale také na pravoboku. Nevěřte zkrátka tomu, co všichni říkají. Může to být ale… coup d’état?

Tradice francouzských režimů, na němž vznikl i tento Páté republiky, za nímž stál generál Charles de Gaulle, má všechny rysy toho, čemu se obvykle říká převrat (coup d’état). Tradice bonapartismu, totiž jistého Korzičana jménem Napoléon I. Bonaparte, přece nebyla jiná. Po něm přišel i Louis Napoléon, takřečený Napoléon III., který se dostal k moci v roce 1852 také pučem. Francii obchází 200 let od úmrtí prvního Bonaparta a rok před prezidentskými volbami zkrátka jedno... politické strašidlo.

Perspektivy starých nových pořádků

Jaro je tady a terasy ožily. Ve Francii začalo od minulé středy 19. května jarní rozvolňování: perspektivy politické obnovy jsou ale zatím stále zatíženy covidovou krizí a východisko se zdá být v nedohlednu. Ale první příznaky se přece jenom objevují. Přinese léto s prvními volbami, těmi regionálními koncem června, nové politické naděje? Nepůjde ale nakonec jen o návrat starých pořádků? Zdá se totiž, že stále více lidí si přeje, aby vláda posilovala jejich bezpečnost, což je s ohledem na nedávné akty banditismu, jenž se mísí pravidelně s terorismem, více než pochopitelné.