Slavný levicový intelektuál Žižek se zamýšlí nad tím, jak mohla ve východní Evropě vzniknout – jeho slovy – nová osa zla v podobě nacionálně konzervativních režimů. Žižek do něj kromě Maďarska či Polska řadí i své domovské Slovinsko premiéra Janči.

Jak se to mohlo takto „zvrtnout“ v tažení neliberální demokracie? Žižek nabízí výklad, že jde o cenu za způsob, jakým byl socialismus nahrazen kapitalistickou demokracií. Podle něj zvyky ze socialismu přežily i v novém kapitalistickém režimu, kdy už neměly oporu v ideologii.

Jako paralelu cituje hodnocení Grahama Harmana k šedesátým letům. „Šedesátá léta se ve skutečnosti stala v sedmdesátých letech,“ cituje Žižek. Podstata režimu se podle této teorie ukazuje ne během jeho rozkvětu, ale až poté.

Šedesátá léta, marihuana, volná láska a vnitřní násilí se tak naplno předvedly až v nevkusných sedmdesátých letech. Tehdy byly kulturní atributy zbaveny svého politického obsahu a integrovány do mainstreamové kultury a ideologie. A stejně se to stalo při změně režimů ve střední Evropě.

Je to trochu nesrozumitelné, ale Žižek to vysvětluje tak, že lidé protestující proti komunistickým režimům nechtěli kapitalismus. Chtěli sociální jistoty, solidaritu a svobodu ve smyslu žít život mimo kontrolu státu. Chtěli upřímnost místo ideologické indoktrinace a pokrytectví. Jenže tyto ideály byly do značné míry převzaty ze socialistické ideologie, proti které protestovali.

Jenže to, co dostali po roce 1989 od politiků, bylo něco jiného.

Výsledkem je, že se tyto ideály vrátily v podobě „pravicového populismu“. Protesty obyčejných lidí proti finančně kapitalistickým elitám překvapivě zdatně dokáže vyslyšet populistická pravice.

Její argumentace je přitom podle Žižeka falešná. Jako příklad si bere dvě největší témata, kterých se „populistická pravice“ chápe. Migraci a covid. Oba tyto problémy jsme si podle něj způsobili sami – respektive jsou nepřímým důsledkem globálního kapitalismu.

CELÝ TEXT V ANGLIČTINĚ ZDE.

Porazit tyto síly se podle slovinského myslitele nedá resuscitací liberální demokracie. To, co v tomto režimu za záchranu stojí, se podle něj nachází vlevo, proto je třeba akcentovat levicové body. To, co Orbán a spol. nazývají „komunismem“.

Mnoho levičáků podle něj vnímá pravicový populismus jako důsledek toho, co se v liberalismu pokazilo.

Pravice naopak vnímá liberální témata jako multikulturalismus nebo práva menšin jako pokračování komunistické totality. Ve skutečnosti jsou ale podle Žižeka tyto kulturní otázky spíše důsledkem pozdního kapitalismu.