„Šílenství kolem koronaviru je zcela neopodstatněné, je to v podstatě nový druh chřipky a na chřipku u nás ročně umřou desítky lidí. Jsou to lidé většinou staří a nemocní a ta chřipka je vlastně jen dorazí. A u toho koronaviru je to podobné, ten průběh se zdá zatím velice mírný a po prodělání nemoci koronavirem si lidi vytvoří účinné protilátky,“ tvrdí Pirk v rozhovoru pro časopis Reflex.

Jako přehnané a populistické hodnotí Pirk i reakce politiků. „Divím se, že nikdo třeba nemluví o tuberkulóze, na kterou ročně umře milion lidí na celém světě, a tady se mluví o koronaviru, na který umřelo pár tisíc lidí. Statisíce lidí umírají ročně na spalničky, ani o tom se nemluví. Proč si lidé dělají zásobu potravin, to už vůbec nechápu,“ kroutí hlavou renomovaný kardiochirurg.

Koronavirus je podle něj částečně reakce přírody na přemnožení člověka jako živočišného druhu. „V Číně je populace přemnožená a každý živočišný druh, kdy je ho mnoho, tak se něco stane a příroda to začne korigovat. Ty tisícovky mrtvých v Číně, to je jen relativní číslo,“ řekl Pirk s tím, že jde zatím v podstatě o zanedbatelné počty.

„Já jsem senior, ale koronaviru se nebojím. Před lety jsem prodělal opravdu těžkou chřipku, tak blbě mi v životě nebylo, a od té doby se nechávám očkovat a průběh té nové chřipky mají očkovaní mnohem lehčí,“ ubezpečuje.

Jan Pirk se poté ve vzpomínkách vrátil ke svojí kariéře kardiochirurga. „Kardiochirurg nebylo moje vysněné povolání, já jsem vždycky chtěl být námořní důstojník. Ale to se tehdy dalo studovat jen v Oděse v Sovětském svazu, a to se mi nechtělo. Tak jsem se vydal na dráhu lékařskou jako můj otec a děda,“ vyprávěl.

„Studoval jsem v období pražského jara a po invazi vojsk Varšavské smlouvy jsme uvažovali o emigraci. Byli jsme s mojí budoucí ženou v Anglii, ale rozhodli jsme se vrátit, protože tu máme rodiče, rodinu, přátele,“ vybavil si a dodal, že zanedlouho budou se ženou slavit zlatou svatbu.

Vracel se také ke svému členství v KSČ, které dodnes vnímá jako morální kaňku. „Nabídli mi členství v KSČ, já jsem dlouho váhal a radil se s mnoha lidmi a přesvědčil mě můj šéf v IKEM, který mi řekl, že aby člověk mohl dělat tuto profesi naplno, je členství pro něj téměř nutností. Měli jsme na výběr mezi emigrací a vstupem do partaje, jinak jsme kardiochirurgy být nemohli,“ vysvětloval Pirk.

„Z dnešního pohledu je členství v KSČ morální kaňka, a já se to své členství snažím poctivě odpracovat. Vadí mi ale, jak se k tomu staví někteří naši čelní političtí představitelé. Vadí mi, kdo nám vládne, ale je to pochopitelné. Politik vždy chce, aby byl znovu zvolen,“ řekl k současnému populismu v politice Pirk. „Politika má své zákonitosti, svá pravidla a pro nepolitiky je to věc poměrně nepochopitelná,“ dodal.

Pirk jako lékař často hovoří o nutnosti vnímat pacientovu duši. „Člověk stůně jako celek, duše je součástí zdraví člověka, a když mají lidi přehnaný strach třeba z operace, tak se většinou mnohem hůře poté zotavují. Lékař se musí k pacientovi chovat jako člověk k člověku, to jsem se vyučil v Americe a teď to vyučuji své žáky,“ tvrdí Pirk, který prý stále více přemýšlí o smrti. „Přemýšlím nad tím čím dál více, jak stárnu, ale ve Spojených státech jsem se naučil životní filozofii, že jakýkoli nezdar nebo konec znamená začátek něčeho jiného. A já jsem si to vztáhl také na život a na smrt,“ představil svoji filozofii renomovaný kardiochirurg.

Okomentoval také české zdravotnictví, které je podle něj ve špatném stavu, zejména co se týče postgraduálního vzdělávání lékařů. „Tam je neuvěřitelný chaos, po revoluci se ten poměrně funkční systém bez náhrady zrušil a od té doby se za třicet let nic nevybudovalo. Lékaři dnes radši odcházejí do ciziny, to je velmi vážný problém. Univerzity a lékařské fakulty už se přihlásily, že to budou muset vzít do své péče, ale za zdraví populace nese odpovědnost ministerstvo,“ apeluje Pirk na politiky.

„Dlouhodobý problém je také nedostatek sester, kde jsou ty příčiny zejména platové, jsou neadekvátně ohodnoceny. Navíc se po nich nově chce vysokoškolské vzdělání, ale přitom jejich pracovní náplň profesionalitu nevyžaduje. Věci jako vyměňování prádla pacientům nebo měření teploty by měli dělat ošetřovatelé a ne ty sestry. Ale ošetřovatelů je ještě méně,“ posteskl si na závěr Jan Pirk.