Několik dní aktuálně v Praze pobývá dvaaosmdesátiletá bývalá americká politička Madeleine Albrightová (rozená Marie Korbelová, pozn. red.). Dorazila především na oslavy 20. výročí členství České republiky v NATO.

Mnohá média a politici Albrightovou s oblibou opět vyzdvihují do nebes jako ztělesnění humanity, ochrany lidských práv a demokracie ve světě. ParlamentníListy.cz se chtěly podívat na odvrácenou tvář této západní „demokratické celebrity“.

V letošním roce si totiž připomínáme také 20 let od bombardování tehdejší zbytkové Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora), které trvalo dlouhých 78 dní a nocí. 

Během aliančního bombardování zahynulo kolem 2 500 civilistů, ženy a děti nevyjímaje. Symbolem akce, kterou prosazovaly především Spojené státy a konkrétně Albrightová osobně, se v Srbsku stala Milica Rakić. Tehdy tříletá holčička, kterou zabila bomba NATO. Před časem se dokonce v některých médiích objevily spekulace, že srbská pravoslavná církev zvažuje její svatořečení.

Při obhajobě aliančního útoku na Jugoslávii často znějí argumenty, že nebylo jinak možné zastavit tamní Miloševićův režim, který prý masově vraždil Albánce na Kosovu a Metohiji. Tak alespoň mluvila tehdejší válečná propaganda a totožně tak dodnes mluví i Madeleine Albrightová. 

Dávno přitom bylo zpochybněno, že akce, která bombardování spustila, se skutečně odehrála tak, jak byla v západních médiích vykreslována. Šlo o tzv. masakr v Račaku z půlky ledna 1999, kdy byla u vesnice uvedeného jména nalezena mrtvá těla 45 lidí v civilních šatech. Problém byl v tom, jak se následně ukázalo, že nešlo o civilisty, nýbrž o bojovníky kosovsko-albánské teroristické organizace UČK, kteří padli v boji a posmrtně byli převlečeni do civilních šatů. 

• Více o dezinformaci s „masakrem“ v Račaku ZDE.

Měl se tak navodit dojem, že Srbové krutě postříleli nevinné civilisty. A právě Račak byl používán jako argument, proč přistoupit k bombardování. Na místo údajného masakru byli dováženy západní televizní štáby, aby zdokumentovaly onen šokující „masakr“ a de facto dostaly veřejné mínění v daných zemích na stranu Albánců a Spojeným státům daly morální oprávnění k zásahu. Že se to tehdy stalo úplně jinak, v tu chvíli nikoho příliš nezajímalo. 

Během dvaceti let, která od bombardování uplynula, se ve veřejném prostoru objevil nespočet svědectví, důkazů a indicií nasvědčujících, že situace tehdy byla mnohem složitější a mnohé věci se staly jinak, než byly prezentovány. 

Hlavní aktéři si však své mínění uchovávají i nadále, jak potvrzuje reakce hlavní architektky bombardování Madeleine Albrightové na přímou otázku reportéra ParlamentníchListů.cz. 

Bývalá ministryně zahraničí USA sice v posledních dnech v Praze vystoupila na řadě akcí, nicméně příležitost položit jí jakoukoli otázku byla pouze jedna, a to během jejího vystoupení před studenty Právnické fakulty Univerzity Karlovy v pondělí.

Ani tam to však nebylo snadné. Organizátoři neumožnili, aby byly dotazy z publika kladeny přímo v danou chvíli na mikrofon, ale bylo nutné je po předešlé registraci vložit do speciálního webového formuláře. Tam následně účastníci debaty měli možnost jednotlivé položené otázky „lajkovat“ s tím, že dotazy s největším počtem „lajků“ nakonec moderátor Michael Žantovský přítomné Albrightové položí.

Otázka ParlamentníchListů.cz zněla takto: „Jak s odstupem 20 let hodnotíte bombardování Jugoslávie? Bylo to správné? S ohledem na tisíce mrtvých civilistů (včetně žen a dětí), nelitujete toho?“

Odpověď Albrightové ukázala, že tehdejší operace s následkem tisíců nevinných obětí nelituje. Naopak označila Srby za jediné strůjce utrpení, které prý bylo nutné zastavit.