Česká republika musí totiž podle verdiktu belgického odvolacího soudu z loňského listopadu zaplatit firmě 14,5 miliardy korun. Jedná se o původních 8 miliard, které byly firmě přiznány roku 2008, plus úroky a penále.

„Ministerstvo zdravotnictví obdrželo na konci prosince úřední cestou rozhodnutí belgického odvolacího soudu, které v současné době právně analyzuje a nadále bude postupovat tak, že podá opravný prostředek k Nejvyššímu soudu Belgického království, neboť má za to, že se jedná o rozhodnutí nesprávné, které se zcela odlišuje od pravomocných rozhodnutí soudů v USA, Nizozemsku, Rakousku, Lichtenštejnsku, Francii a Velké Británii, které se přiklonily na stranu ČR,“ sdělilo na dotaz naší redakci Ministerstvo zdravotnictví České republiky s tím, že ministerstvo věří, že se svým opravným prostředkem u belgického Nejvyššího soudu uspěje.

Zajímavé je, že informaci zveřejnila sama firma a nikoliv Ministerstvo zdravotnictví, které podle Diag Human má pravomocný rozsudek k dispozici. Resort aktuálně řízený Adamem Vojtěchem z hnutí ANO se podle informací z českých médií nyní chce proti rozsudku odvolat k belgickému Nejvyššímu soudu. Podobný spor řešily soudy také v Lucembursku, kde rovněž rozhodly v neprospěch České republiky.

Firma se rovněž skrze své právníky pokoušela exekučně zabavit některá umělecká díla či nemovitosti ve vlastnictví českého státu v zahraničí. Objevila se i snaha o obstavení zahraničních účtů České republiky.

Jak se spor Diag Human versus Česká republika dostal do zahraničí? Firma v devadesátých letech minulého století usilovala o to, aby v ČR obchodovala s krevní plazmou. Nejprve dostala od představitelů ministerstva záruky, že je takový obchod možný, nicméně tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar nevydal souhlasné stanovisko a z plánovaného byznysu firmy sešlo.

Jenže český stát měl již v té době s Lichtenštejnským knížectvím uzavřenu dvoustrannou dohodu o ochraně investic. A Diag Human byla lichtenštejnská firma, přestože byla založena Josefem Šťávou, Čecho-Švýcarem (z Československa emigroval v roce 1968) a podle médií blízkým přítelem Miroslava Kalouska.

Na scénu tak nastoupili arbitři. Spor se táhl celé dekády. Koncem devadesátých let ČR prohrála první arbitráž s firmou a musela jí zaplatit 327 milionů korun (to bylo v roce 1997). V roce 2008 pak arbitři přiřkli firmě dalších 8 miliard korun plus úroky. V roce 2011 ovšem Diag Human přenesla arbitráž dle platných mezinárodních dohod do zahraničí a ta nabrala mezinárodní rozměr. Objem peněz, který má český stát firmě zaplatit, se postupně nabaloval jako sněhová koule.

Co se týče vazby Šťáva–Kalousek, média se jí v minulosti zabývala. Zajímavé výstupy k ní v minulosti publikovala známá česká investigativní novinářka Sabina Slonková. „V bitvě o státní miliardy šel Kalousek na ruku příteli,“ zní titulek jejího článku sepsaný pro portál Aktuálně.cz v březnu 2010. Podle článku Slonkové Kalousek „ještě coby ministr financí podnikl kroky ve prospěch svého dlouholetého známého Josefa Šťávy“. Již v té době ovšem Šťáva v arbitráži vedené proti českému státu usiloval o získání patnácti miliard korun, vyplývá z článku. Kalousek měl přitom ve své tehdejší roli zastupovat zájmy státu, píše Slonková. Slonková se v článku ohání dokumenty, které má dle jejího tvrzení redakce zpravodajského portálu k dispozici.

Slonková rovněž poznamenává, že po odchodu Kalouska z ministerstva stát jeho postoj ke kauze revidoval, a dokonce vydal stanovisko ve Šťávův neprospěch (celý článek Slonkové na Aktuálně.cz ZDE). Blízký vztah Šťávy a Kalouska zmínila Slonková i v jiném článku psaném původně pro MF Dnes, k dispozici ZDE. Podobné informace má na svých webových stránkách uvedené i Nadační fond proti korupci. Miroslav Kalousek tehdy taková tvrzení odmítl a uvedl, že právě proto, že se Šťávou se zná, udržoval si od něj a od celé kauzy odstup.