Mašinerie propagandy. Velká studie, jak EU platí a využívá neziskovky

Anketa

Jste pro vytvoření společné evropské armády na bázi EU?

98%

hlasovalo: 10238 lidí

Na přelomu roku nizozemský list Der Telegraaf přinesl informace, kterak Evropská unie zajišťovala financování neziskových organizací, které pak lobbovaly za zelenou agendu a návrhy místopředsedy minulé eurokomise Franse Timmermanse.

European Environmental Bureau, největší evropská environmentální neziskovka zastřešující organizace napříč celou Evropou, měla takto „vypomoci“ minimálně v šestnácti případech. Deník přímo citoval ze smlouvy, která organizaci dávala minimálně 700 000 eur jako dotaci přímo navázanou na ovlivnění debaty o zemědělství.

Také popisoval, co se v bruselském zákulisí odehrávalo kolem hlasování o nařízení o obnově přírody. Podle něj měly státy zajistit, že deset procent jejich území bude oproštěno od jakékoliv lidské činnosti, což odmítaly nejen pravicové frakce europarlamentu, ale i některé členské státy. EU o přijetí však měla mimořádný zájem už proto, že za nedodržení byly navrženy dost vysoké pokuty, které byly vítaným posílením unijního rozpočtu.

Původně to vypadalo, že skandál přinese do fungování EU podstatné změny. „Komisař pro rozpočet Piotr Serafin uvedl, že neziskovky už nebudou moci využívat z programu LIFE peníze na lobbingovou činnost. Velké neziskovky přecházejí do mediální ofenzivy a chtějí verdikt zvrátit. To se jim už ale nepovede,“ uvedl k tomu pro ParlamentníListy.cz český europoslanec Tomáš Zdechovský, který byl jedním z prvních, kdo na skandál upozornili.

„Výbor pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu (CONT) chce prověřit granty, které šly nejen ekologickým neziskovkám, ale i organizacím působícím v oblastech spravedlnosti, migrace či zemědělství. Existuje nyní tlak na komplexní prověrku smluv všech příjemců financí napříč pěti generálními ředitelstvími včetně klimatu, životního prostředí a vnitřních věcí,“ prozradil Zdechovský dále.

Opakovaně jsem na to upozorňoval, že Frans Timmermans není schopen dodat nám studie ke green dealu.

Nyní celý vážnému obvinění, že zneužil peníze evropské unie k placení neziskovek, které lobovaly u poslanců za přijetí green dealu.

Proto žádáme jako @EPPGroup vyšetření celého… pic.twitter.com/GBNpcnISe1
— Tomáš Zdechovský (@TomasZdechovsky) January 23, 2025

I v EU nakloněných médiích se psalo o největším skandálu za dlouhé roky, který otřásá Bruselem. Po několika měsících se ale zdá, že to nebude tak horké.

Franz Timmermans podle Der Telegraaf celkem intenzivně pracuje na politickém comebacku na nizozemské úrovni a o vyšetřování skandálu nepřicházejí z Bruselu žádné informace.

Je otázkou, do jaké míry šlo o aktivitu jednoho eurokomisaře a jednoho druhu neziskovek, a do jaké míry jde o systém, na kterém do značné míry stojí celé fungování Unie.

Politická činnost s imagí nositelů dobra

V tomto směru je pozoruhodná rozsáhlá analýza, kterou zpracoval Thomas Fazi a přímo hovoří o „propagandistické mašinerii“. Popisuje v ní, jak Unie financuje neziskové organizace, které nastolují témata, ta následně coby občanské podněty přebírají unijní instituce a dělají z nich svou politickou agendu.

„Tato strategie má daleko k podpoře skutečné občanské angažovanosti a představuje systematické úsilí o konsolidaci proevropských narativů marginalizující nesouhlasné hlasy,“ konstatuje Fazi.

Organizace závislé na financích z EU fungují vyloženě jako kanály pro propagaci unijních záměrů, tedy jakási „propaganda v zastoupení“, označovaná jako autentická občanská vůle.

Nejde jen o konkrétní agendy a témata, tímto způsobem je také prosazován liberálně-progresivní pohled na svět, který si často přímo klade za cíl potlačovat kulturní a historická specifika některých členských zemí.

Tím byla umožněna převaha narativu nadnárodní integrace nad myšlenkami suverenity a plurality, které tak vypadají jako cosi okrajového a obskurního.

Bylo třeba nastavit systém, který bude cenzurovat opoziční názory a omezovat rozmanitost diskurzu. K tomu se velmi hodil koncept boje proti dezinformacím, který dal EU nástroje ke kontrole toku informací.

V zemích, kde ve volbách vítězily konzervativní nebo euroskeptické strany, byl systém „propagandy v zastoupení“ uplatněn na podporu neziskových organizací, které systematicky usilovaly o podkopání nebo delegitimizaci demokraticky zvolených vlád a EU těchto kanálů využívala k ovlivňování vnitřní politiky členských států.

Fungování tohoto systému umožnily mezery v transparentnosti při rozdělování prostředků přes unijní fondy a dohledu nad jejich fungováním.

„Politické neziskovky jsou svébytnou vlivovou strukturou. Jejich prorůstání se složitými strukturami unijních agentur tvoří nebezpečnou mocenskou strukturu. Nebezpečnější o svou neviditelnost a zdánlivou politickou neutralitu,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz právník Robert Kotzian.

Ten je autorem knihy Politické neziskovky a jejich boj proti západní civilizaci, ve kterém rozebírá systém, v němž fungují neziskové organizace s politickou agendou. Nenápadnost a nepozorovanost jejich politické aktivity je podle něj klíčovým faktorem, který umožňuje udržování iluze společenské prospěšnosti a entuziasmu.

„Tato struktura vede svého druhu hybridní zápas o podobu evropských národů a v nemalé míře i o jejich vyprázdnění,“ vysvětluje. Tím, že politické neziskovky vstupují do veřejného prostoru s imagí nositelů objektivního dobra neušpiněného politikou, mohou vstupovat i do sfér, které jsou politice a politikům zapovězeny, například do školství.

„Byrokratické struktury EU to vědí a prostřednictvím politických neziskovek si kupují vliv a legitimitu. Je to pro ně cesta, jak prosazovat různé politické koncepty, aniž by to jako politika vypadalo,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Kotzian.

Působit jako zástupce veřejnosti na podporu integrace

Jak tento systém funguje, rozkrývá Faziho studie v rozsahu šedesáti stránek, kterou zpracoval pro budapešťské Matthias Corvinus Collegium. Dochází přitom k závěru, že nevládní organizace jsou EU využívány jako nástroje antidemokratického vládnutí.

Současně tím EU podkopala důvěryhodnost celého neziskového sektoru, který je veřejností vnímán jako ohrožení demokracie. Tím je znemožněna jeho důležitá role při řešení skutečných společenských výzev.

To je intenzivně vnímáno právě v Maďarsku, kde je role sousedských komunit a spolků historicky velmi důležitá.

Studie popisuje různé programy realizované EU za účelem propagace hodnot. Na konkrétním příkladě programu Občanství, rovnost, práva a hodnoty (CERV) ukazuje, jak je v obrovských programech zahrnujících miliardy eur kombinována podpora skutečně potřebných účelů a projektů s financováním vyloženě politických agend a spolků.

„Tato forma skryté propagandy se dá přirovnat ke způsobu, jakým vlády USA přesměrovávaly finanční prostředky nevládním organizacím po celém světě prostřednictvím organizací jako USAID, a prosazovaly tím své geopolitické zájmy,“ konstatuje studie.

Tímto způsobem byla podporovanými organizacemi propagována vize co nejintenzivnější evropské integrace. Některé z těchto organizací to přímo deklarovaly jako svůj cíl, jiné tak činily skrytě. Z volebních výsledků napříč celou Evropou přitom vyplývá, že vizi evropského superstátu občané odmítají.

Fazi nabízí historický výklad pozorující počátky tohoto trendu už v polovině devadesátých let, kdy se po ratifikaci Maastrichtské smlouvy objevily v členských zemích první výraznější pochybnosti o smyslu široké hospodářské a politické integrace. V Dánsku referendum Maastrichtskou smlouvu přímo odmítlo.

V té době se objevují v bruselských kancelářích myšlenky na posílení podpory EU prostřednictvím „občanského dialogu“. Následně začínají být systematicky finančně podporovány organizace, které k této podpoře mají pomoci.

V roce 1999 propukl obrovský korupční skandál, po kterém musela rezignovat celá eurokomise Jacquese Santera a v následujících eurovolbách dali voliči průchod svému znechucení a hlasování mnoho z nich ignorovalo. V reakci na to vypracovala nová Komise Romana Prodiho dokument, ve kterém bylo výslovně uvedeno: „Nevládní organizace by mohly politikům pomoci dosáhnout cíle ‚stále užší Unie‘ tím, že budou působit jako zástupce veřejnosti názory na podporu evropské integrace.“

Přesto si EU připisuje mezi lidmi další neúspěchy, zejména odmítnutí nové „evropské ústavy“ referendy ve Francii a Nizozemsku. Vysvětlení je v Evropské komisi nalezeno v tom, že „jsme nevysvětlili dostatečně výhody evropské integrace“.

Komunikační program „Evropa pro občany“ je už v prvním programovém období 2007–2013 dotován částkou 215 milionů eur, v následujícím (po dalším nárůstu popularity protestních stran v souvislosti s finanční krizí) už 229 milionů eur.

Mnohým se to ale zdá málo a poukazují na „autokratické vlády“ v Polsku nebo Maďarsku. Proto je spuštěn program CERV a současně je čerpání podpory z unijního rozpočtu navázáno na „zásady právního státu“, což vede k zadržení prostředků oběma „autokratickým“ vládám.

Dotační program na léta 2021–2027 pak „propagaci hodnot“ EU zahrnuje do programu „Koheze, odolnost a hodnoty“, na který je alokováno více než 45 miliard eur, což je asi pět procent celého unijního rozpočtu.

Na propagaci hodnot EU je z toho výslovně vyčleněno 1,8 miliardy eur ve fondu nazvaném Spravedlnost, práva a hodnoty, a dále 1,5 miliardy eur ve výše zmíněném programu CERV.

Tento program, ve kterém je jen na letošní rok alokováno 236 milionů eur, otevřeně deklaruje záměr podporovat budování otevřené, rovné a inkluzivní společnosti. První z jeho částí nese název „Rovnost, práva a genderová vyváženost“ a za cíl si přímo klade „prosazovat genderový a nediskriminační mainstreaming“.

Druhý z projektů podporuje občanskou angažovanost a participaci včetně zvyšování povědomí o společné evropské historii. Třetí financuje boj proti násilí, zejména násilí pohlavně motivovanému a násilí na dětech. Čtvrtá část přímo financuje propagaci hodnot EU, které byly sepsány v článku 2 Evropské smlouvy. Je to „úcta k člověku, důstojnost, svoboda, demokracie, rovnost, právní stát a respekt k lidským právům včetně práv menšin“.

Zaujme, že na „hodnotový“ program jde plných 44,37 % z rozpočtu 1,5 milionu eur.

V rámci programu CERV se má realizovat více než tisíc projektů. Největšími příjemci jsou organizace EuroCentralAsian Lesbian* Community (6 milionů eur), Evropská síť proti rasismu (4,9 milionu eur), Evropská ženská lobby (4,8 milionu eur), European Disability Forum (4,5 milionu eur), Mezinárodní asociace pro lesby, gaye, bisexuály, trans a intersex (4 miliony eur).

Posílit „odolnost vůči extremismu“

Jak upozorňuje Fazi, program CERV byl podřízen přímo administraci Evropské komise, o poskytování prostředků v jeho rámci se tedy rozhoduje přímo v Bruselu. Bylo to vysvětleno tím, že je třeba vytvářet aktivnější vazbu mezi orgány EU a neziskovým sektorem, a rovněž jako „hráz proti demokratickému úpadku“.

Tomu odpovídá i podpora některých projektů, jako je projekt nazvaný Oživení přitažlivosti EU v myslích občanů V4. V letech 2023–2024 na něj mělo být čerpáno 645 tisíc eur.

Nebo rumunský projekt univerzity Babes-Bolyai, který má „posilovat kritické myšlení a odolnost mladých lidí vůči současným extremistickým a protievropským hnutím“ za 375 300 eur.

Celá kapitola je věnována tomu, jak byl v případě Polska a Maďarska tento systém zacílen na přímé ovlivnění politického systému a voličského rozhodování v daných zemích.

Lobbování v konkrétních politických otázkách je „každodenní“ bází této spolupráce, kterou EU využívá k prosazování jednotlivých agend. Podobný princip jako u „Timmermansových neziskovek“ se podle Faziho analýzy uplatňuje třeba ve vztahu k bezpečnostní agendě.

Třeba Royal United Services Institute měl v letech 2014–2023 čerpat 30 milionů eur. Italský Istituto Affari Internazionali (neziskovka založená v roce 1965 italským socialistou a propagátorem integrace Altiero Spinellim) ve stejném období dokonce 235 milionů eur.

„To vše odhaluje širší a hluboce se dotýkající trend antidemokratického vládnutí v rámci EU. Nejedná se o izolovaný jev, jde o vypočítanou strategii centralizace moci v rámci nadnárodních institucí na úkor suverenity a demokratických procesů jejích členských států,“ shrnuje autor analýzy.