Pořad Máte slovo s Michaelou Jílkovou se ve čtvrtek 7. dubna věnoval nedávné návštěvě čínského prezidenta v Praze a okolnostem a událostem, které se odehrály v její souvislosti. „Nebudu nalhávat, že si z pořadu odnáším pocit, že šlo o utvrzování utvrzovaných. Čekal jsem, že tam budou padat nové argumenty, nové souvislosti, nebo že zúčastnění budou pracovat s fotomateriálem, časovými daty. Aby dokázali potvrdit, že jeden, či druhý tábor nemluví pravdu nebo fabuluje. Překvapilo mě, že ač jde o téma velmi čerstvé, relativně emoční, protože mnozí to stavěli na principu: můžeme si myslet o jednom či druhém táboru, co chceme, ale jsou to našinci, kteří byli biti cizinci. Proto jsem počítal s tím, že oba tábory budou více dokumentovat svá přesvědčení. Bylo to plné floskulí, starých a mnohokrát opakovaných frází,“ ohodnotil pro ParlamentníListy.cz Jan Kubáček. Největším šokem pro něj byl ministr kultury Daniel Herman. „Vždy něco prohlásil, a pak na základě kolikrát i výroků protitábora zopakoval jeho argument. Byl tak trochu pro všechno, a zároveň pro nic. Každý si tam odehrál svůj part, ale ministr Herman odcházel jako klasický lidovecký politik. Byl se všemi a zároveň nebyl nikde,“ domnívá se.

• Záznam z pořadu Máte slovo

(ReproFoto: ČT)
 

Žádná rétorická hvězda

Mezi hosty podle něj tentokrát nebyla žádná rétorická hvězda. „Nejviditelnější dva mluvčí byli na jedné straně aktivista Jan Rovenský, na druhé jeho generační souputník Jiří Ovčáček. Oba si svým způsobem kuriózně nahrávali, měli nejvíce relevantních argumentů a emoce zvládali nejlépe,“ ohodnotil politolog. „Nejslabší hráč – který měl prostoru hodně, příležitostí řadu, ale nepřetavil to ve svůj prospěch – byl ministr kultury. Daniel Herman používal floskule, shrnoval jakoby debatu za oba tábory. Nebyl ničí, s každým souhlasil, a vlastně nic neřekl. Což mě překvapilo, protože je to bývalý tiskový mluvčí s desetiletou praxí, politický matador. Čekal jsem, že bude mnohem vyhraněnější a hlavně připravenější,“ konstatoval.

Více než jindy se zapojovali do debaty hosté, možná i proto, že mezi nimi byli přímí účastníci „vítání“ čínského prezidenta. „Přišlo mi, že všichni zúčastnění tam šli tak trochu z povinnosti, zopakovali, co už říkali běžně dlouhodobě, a nepřidali žádný nový argument,“ vypozoroval Jan Kubáček. Ale ani publikum ho nenadchlo. „Kdybych něco prožil a věděl, že budu ve sledovaném pořadu, kde se budu moci vyjádřit, tak si vezmu fotodokumentaci, dám si pozor na data, kde se to odehrávalo. Byla to jedinečná příležitost ve sledovaném pořadu argumenty shromáždit a dát o nich zprávu. Mnozí se ale soustředili na to, že já tam byl, věřte mi a poslechněte si to. Bylo to jenom přebíjení, kdo kde byl, na jakém vršku, na jaké straně chodníku a kdo byl agresivnější, a jestli byl agresivní po právu, nebo ne,“ uvedl dále Kubáček pro ParlamentníListy.cz.

• TÉMA: Čínský prezident v Praze

Chyběl protokolář a bezpečnostní expert

Mezi pozvanými hosty mu chyběl třeba protokolář. „Protože vidí do zákulisí a dokáže rozluštit některé události,“ upozornil. V pořadu se hodně mluvilo o zásazích policie. „Ale chyběl tam její zástupce, či nějaké bezpečnostní agentury,“ povšiml si. „Hodně se mluvilo, jestli to bylo přiměřené, či ne. Ale trochu se zapomnělo, že pár dní předtím byl Brusel. Situace není standardní, je vyostřená. Tomu mnohá opatření odpovídají. Ale chyběl na to zkušený profesionální a s detaily obeznámený odborník,“ zdůraznil. „Překvapilo mě, že neoslovili třeba generály Andora Šándora, Jiřího Šedivého, nebo někoho podobného s touto zkušeností a s nadhledem. Takhle to bylo vzájemné osočování a přesvědčování dvou přesvědčených táborů,“ uzavřel politolog Jan Kubáček.