Nedávný reprezentativní výzkum německé agentury Forsa podle Robejška ukazuje, že mládež sice za klima demonstruje, chodí za školu a okřikuje své rodiče, ale v nákupní zóně to zase tak vážně nebere a systematicky hřeší proti svému ekologickému náboženství. Ekologická udržitelnost hraje prý pro 16-25leté při nákupech jen zcela podružnou roli.

Nejdůležitější je pro ně cena, kvalita a vzhled produktu. „Při nákupech šatů je pro 79 procent mladých rozhodující kvalita a vzhled a pro 2 procenta ekologická udržitelnost. Technické přístroje nakupuje 46 procent podle kvality a image výrobku a nejmenší význam má ekologická udržitelnost, 5 procent,“ dodává politolog.

Když se jedná o dovolenou, je pro 59 procent 16-25letých nejdůležitější cena a jen pro 5 procent otázka ekologické udržitelnosti. „Eko-Greta poctivě plachtí do Ameriky, ale její přívrženci nad ní přefrčí letadlem,“ podotýká Robejšek – s tím, že takhle nedůsledně se chovají ti, kdo prostojí pátky před školou anebo táhnou ulicemi a obětavě ruší dopravu těch, kteří pracují.

„Konzumní chování mladých dokazuje, že revoltující generace klimatiků nevnímá rozpor mezi svými slovy a činy a není připravena na život v asketickém světě, který při Fridays for Future umanutě a zároveň neuváženě požaduje. Většině z nich vůbec nepřijde na mysl, jak mizerně by se právě oni cítili v asketickém světě podle eko-Grety.“

Dnešní mladá generace si tedy myslí, že se podílí na něčem epochálním, ale bohužel se naučila velmi oceňovat všechny ty věci, které zpříjemňují život. „Nenapadne je, jak úzce jejich komfortní život a jeho materiální symboly souvisejí s hospodářským a politických uspořádáním, které zatracují, protože ‚škodí klimatu‘,“ konstatuje Robejšek.

Z výzkumu plyne, že velká část dnešní mladé generace uvázla v růžové vatě civilizačního komfortu, ale přesto nutkavě hledá svůj heroický zážitek vzpoury vůči světu dospělých. A Robejšek připomíná, že i poválečná generace pracovala pro ideál a věřila v blahobyt. „Ale ideál byla lež a zároveň žebřík, po kterém se vyšplhali komunističtí aparátčíci k moci. Až když po desetiletích totality padli, teprve pak přišel blahobyt,“ zdůrazňuje politolog.

„Dnešní mladá generace západních společností se usilovně snaží nalítnout aparátčíkům úplně stejně jako generace mladých po druhé světové válce. Také ji berou inženýři dobra za slovo a zneužívají její idealismus k uchopení moci. Poválečná mladá generace neměla co ztratit. Ta dnešní ano. Neví, co dělá, a netuší, že může dostat, co zcela určitě nechce – nefalšovanou diktaturu,“ uzavírá Robejšek s tím, že by to byla diktatura politických stran, které hledají oprávnění své existence.