Podle Kellera se dnes politici a média raději mýlí s Fukuyamou než mají pravdu s Huntingtonem: „Je lepší mýlit se s Fukuyamovou knihou Konec dějin a poslední člověk než mít pravdu s Huntingtonovou knihou Střet civilizací.“ Profesor tvrdí , že toto heslo je kondenzovaným výrazem současné neochoty, ba přímo neschopnosti našeho civilizačního okruhu nazývat věci pravými jmény.

Ovšem Střet civilizací z Huntingtona bychom podle Kellera neměli chápat v čistě vojenském smyslu. Střet civilizací, v kterém se údajně dnes nacházíme, se prý od takových představ odlišuje minimálně třemi rysy:

1. Proti sobě nestojí jako celek kompletně dva civilizační okruhy. Ne všichni muslimové jsou islamisty, ne všichni Evropané chtějí evropskou civilizaci hájit.
2. Proti sobě nestojí dvě náboženství. Evropa nábožensky odzbrojila a na místo náboženství postavila zcela iracionální dogma – multikulturalismus.
3. Střet civilizací se primárně neodehrává v ozbrojené rovině. I když jsou atentáty velice drastické, podrobení jedné civilizace druhou má proběhnout podle jiné logiky.

Keller se odvolává na výzkumnou zprávu francouzského Institutu Montaigne ze září 2016. Podle této zprávy přibližně 46% zúčastněných muslimů má systém víry, který jim umožňuje se přizpůsobit francouzské společnosti, tzv. tichá většina. Přibližně 25% tvoří konzervativci a pro 28% respondentů je islám prostředkem vzdoru proti francouzské společnosti. Profesor Keller k tomu dodává, že tato třetí kategorie se stále více radikalizuje a výrazně v ní převládá mladá generace, tedy ti, kdo se již narodili ve Francii, takže v tomto smyslu proti sobě zatím ještě nestojí dva kompaktní civilizační okruhy.

Keller dále tvrdí, že islamisté, jak radikální, tak pragmatičtí, mají stejné cíle. „Nejprve důsledná reislamizace muslimských zemí, zničení zbytků laických režimů. V tomto ohledu jim neobyčejně pomohli naši spojenci rozvrácením světských diktatur v Iráku, Libyi a Sýrii. Samotným islamistům by tento první krok jejich strategie trval mnohem déle. Poté sjednocení muslimského světa včetně ztracených území (Španělsko, Sicílie, Balkán, Izrael aj.). A nakonec celosvětové podřízení nemuslimských společností islámu,“ říká profesor.

Jako další nesrovnalost vidí, že proti sobě nestojí dvě náboženství. Prorože, i když v islámském světě dochází k aktivizaci a domněnky, že dostupnost masových médiích na Blízkém Východě povede ke zesvětštění byla mylná, v Evropském myšlení za tuto dobu došlo k výraznému vývoji. „Na jedné straně potlačuje své křesťanské kořeny, na straně druhé vyvíjí dogma multikulturalismu, který sebe stylizuje do role pozitivního projektu otevřenosti směrem navenek. Ve skutečnosti je to čistě negativní doktrína, která útočí zevnitř na evropskou civilizaci,“ tvrdí profesor.