NÚKIB ve své výroční zprávě píše, že nejčastějším útočníkem ze strany státních aktérů je Rusko a Čína. „Z nich je Čína agresivnější než Rusko, to je trošku oslabené sankcemi,“ říká náměstek kyberúřadu Kintr a dodává, že u Ruska a Číny je napojení hackerských skupin na stát příkladem maximálního splynutí těchto dvou entit.

V Rusku a Číně je to podle Kintrových slov centrálně řízené nějakou skupinou. V demokratickém státu, když nějaké složky dostanou takový příkaz, tak automaticky řeknou, že na to nemají pravomoc. „V Číně musí každý spolupracovat s někým, kdo rozhodne, že to tak bude,“ konstatuje Kintr.

Pravděpodobnost, že by se terčem útoku hackerů řízeného Čínou stal úplně běžný člověk, který nezastává nějakou významnou funkci, je podle Kintra malá. „Co hrozí, je sběr dat o populaci, o jejím chování, spotřebitelských návycích a podobně. To jsou v současnosti velmi cenná data využitelná například při vlivových kampaních,“ uvádí.

Ze zprávy Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost rovněž vyplývá, že kybernetických útoků rok co rok přibývá. Na tuto skutečnost by podle náměstka mohl stát reagovat daleko rychleji, než se děje. „Reakce státu tam je, nicméně z naší zkušenosti stát reaguje významně pomaleji, než jak rychle roste množství útoků a jejich sofistikovanost,“ upozorňuje Kindr.

Příčinu pomalé reakce státu vidí v omezení zdrojů, nedostatku lidí, kteří se dokážou bránit a budovat obranu nějaké instituce, ať už se bavíme o státní, nebo soukromé sféře, a také těžkou uchopitelnost tohoto tématu. Obecně prý platí, že hackeři jsou o krok napřed před těmi, kdo technologie brání. Největší podíl na tom, že útoků přibývá, má to, že elektronizace a digitalizace čím dál víc prorůstá naší společností. 

Z hlediska možností v kyberprostoru je navíc velmi malá šance, že se podaří hackery chytit, dodává náměstek. Posláním NÚKIB podle jeho slov není chytnout útočníka, ale vybudovat takový systém obrany, aby se dokázalo útokům předejít, či se jej v zárodku podařilo zastavit. „Tedy aby tuto schopnost měli správci systémů důležitých pro chod státu,“ uzavírá Kindr se slovy, že to je daleko efektivnější než se snažit chytit někoho za ruku ve chvíli, kdy sahá někam, kam nemá.