Janík úvodem hovořil o tom, že atentát na Heydricha byl bezesporu největším činem protinacistického odboje v celé okupované Evropě. „Byl to prostě největší odbojový čin. Jsme rádi, že to udělali českoslovenští vojáci nebo českoslovenští občané. Byl to čin, který vlastně vrátil Českou republiku na předmnichovské hranice. Na základě vlastně tohohle činu a vlastně toho teroru, co Němci potom vyvíjeli na protektorátní obyvatelstvo, jsme se mohli vrátit vlastně do původních československých hranic,“ sdělil Janík.

V hledáčku odboje byl tehdy i K. H. Frank, nenáviděný sudetský Němec z Karlových Varů, kde byl před válkou knihkupcem. Proč podle Janíka nakonec padla volba na Heydricha, a ne na K. H. Franka? „Protože Heydrich hned po svém nástupu zahájil v protektorátu velký teror. Začal popravovat nejvyšší představitele československé moci. Popravil i armádního generála Josefa Bílého. A to byl asi takový základní impulz pro československé zpravodajce, protože František Moravec jako vedoucí toho odboru zpravodajského, tak on pod ním sloužil. A asi mezi nimi byl přátelský vztah a on právě Moravec řekl, že když je popraven Bílý, tak musí být popraven i vrah českého národa, to znamená Heydrich. Tak proto hned na to, 3. října, vlastně pár dnů po nástupu Heydricha do Prahy, byla vypracována operace Anthropoid a už prostě běží ty přípravy na atentát,“ seznámil Janík s tehdejší situací.

Janík hovořil i o významu parašutistů, kteří by podle něj jen těžko daný čin bez pomoci domácího odboje vykonali. „Bez podpory by neměli potraviny, neměli by ošacení, vůbec by neměli kde spát. Ta podpora domácího odboje byla velmi významná. Oni měli to štěstí, že dostali záchytné adresy do Plzně, kde je Václav Král a Jan Bejbl hned vybavili adresou do Prahy. Oni se dostávají do Biskupcovy ulice a tam v Biskupcově ulici žil taky vyhnaný z pohraničí, Jan Zelenka-Hajský, což byl vysoký představitel sokolského odboje. Ten je vlastně dostal do sokolské organizace, která je vlastně ochraňuje až do 27. května, kdy byl proveden útok na Heydricha,“ podotkl Janík. Přípravy na atentát podle jeho slov trvaly půl roku, kdy se nejprve hledalo správné místo, kde vlastně má dojít k atentátu. 

„Bylo uvažováno o zatáčkách v Panenských Břežanech nebo někde v polích, kde mělo být nataženo ocelové lanko a tam bude vozidlo zastaveno, nebo i dokonce na Pražském hradě. Zvítězilo místo v Holešovičkách v osudné zatáčce, kde byl atentát vykonán,“ dodal Janík.

Heydrich podle všeho také chystal konečné řešení židovské otázky v říši. „Proto vlastně i vykonání toho aktu, toho útoku, bylo oddálením této konečné likvidace. Díky těm parašutistům, myslím si, že byla zachráněna spousta životů a i díky tomu, že ta německá moc tady demonstrovala svoji sílu, pak samozřejmě ti vojáci chyběli na těch frontách, tak možná právě v tom roce 1942, kdy se všechno k tomu lámalo, tak i ten atentát napomohl k tomu, že došlo potom k vítězství koalice protiněmeckých států,“ podotkl Janík.