„Minsk je mrtvý. Minský proces se dostal do slepé uličky,“ píše Víchová, že hlásají mnohé mediální komentáře. Ty tak však tímto způsobem pouze nahrávají Rusku, které si nic jiného ani nepřeje. „V tom je krása ruské propagandy – přesvědčit nás, že pro Ukrajinu nebo pro nás není dobré to, co ve skutečnosti není výhodné pro Kreml.“

„Boje na východní Ukrajině neutichají, lidé neustále umírají a tzv. minské dohody neplní ani jedna ze stran. Jedna proto, že nechce, druhá proto, že nemůže,“ tvrdí Víchová s tím, že dohody se dají intepretovat mnoha způsoby a nelze tak říct, kdo, kdy, co a jak má přesně splnit. Přesto však minský proces vnímá jako funkční, protože z něj vyplynuly sankce pro Rusko, které by měly setrvat až do doby, než začne plnit svoje závazky.

„Minský proces... není úplně srozumitelný, ale je ho třeba vidět v kontextu této nevyhlášené a popírané války. Rusko-ukrajinské kryptoválky, ve které agresor odmítá přiznat svou roli a zaštiťuje se samozvanými republikami, které sám vytvořil a které sám neuznal,“ píše analytička s tím, že celý proces zahrnuje „tříčlennou kontaktní skupinu (Ukrajina, Rusko, OBSE)“ i „normandský formát (nejvyšší představitelé Francie, Německa, Ruska a Ukrajiny)“. Mezi nimi však děsivým způsobem selhává komunikace, jelikož jednotlivé strany nedokáží jednat přímo samy mezi sebou, nýbrž skrze prostředníka, kterým je ve většině případů právě OBSE.

Celý text zde

„Největším problémem při plnění minských dohod je otázka, které body mají být splněny jako první. Zda to budou ty, které má splnit Moskva, nebo Kyjev,“ píše Víchová s tím, že logicky by mělo nejprve dojít k zastavení bojů a až poté by měly nastat procesy politické. Pokud by však ruští separatisté opustili své pozice, problém by podle ní sám zanikl. Tudíž Rusko chce, aby Ukrajina začala první.

Jedna věc je však jasná, současné boje na Ukrajině nejsou ani zdaleka tak krvavé, jako v roce 2014 a 2015. A přítomnost prostředníka také mnohému pomáhá. „V neposlední řadě dlouhá a únavná jednání v normandském formátu dala evropským lídrům jedinečnou možnost poznat agresora.“

„I když minský proces nevykazuje velkou efektivitu, dal Ukrajině šanci a čas k získání spojenců a zesílení své obranyschopnosti. Zároveň musíme chápat, že snížení intenzity bojů z ruské strany není důkazem záměru ukončit tuto válku, jen taktickým krokem,“ dodává Víchová s tím, že Rusko jen přezbrojuje a konflikt řídí. „Moskva nás ale bude přesvědčovat i ústy ukrajinských nebo západních politiků a novinářů o tom, že minský proces je neefektivní, nebo že je to Ukrajina, kdo neplní své závazky. Jen abychom jí uvolnili ruce a dali dostatek času k provedení dalších ‚taktických manévrů‘,“ tvrdí analytička a dodává, že válka potrvá ještě dlouho.