„Věděli jste, že každých 60 vteřin někdo umře na malárii? Mohli byste to vědět, pokud jste viděli poslední plakát Christian Aid, na kterém je africká dívka ve strachu se dívající do fotoaparátu, či mladý chlapec, jenž leží na něčem, co je zřejmě smrtelná postel,“ píše Fraser a upozorňuje na rétoriku charitativních organizací, které apelují na naše city, zatímco vyzdvihují naše vlastní pohodlí.

„Co vám však tyto reklamy neřeknou, je pozoruhodný rozsah této pomoci – a co je důležitější, způsob, jakým Afričané pomáhají sami sobě,“ tvrdí Fraser. Podle statistik je totiž malárie na ústupu více než kdy dříve. Nedávno OSN oznámila, že od začátku tisíciletí klesl počet úmrtí na malárii o více než polovinu. „Je to největší příběh úspěchu moderní doby, přesto však nikdo nemá potřebu jej říct.“

Jako příklad uvádí Eritreu, která v roce 1999 začala svůj boj proti malárii formou distribuce sítí proti komárům, lepších diagnóz a zdravotní péče, samozřejmě za pomoci zahraničních dárců. Hlavním důvodem, jenž vedl ke zlepšení, ale byla organizace a síla vůle. „O trochu více než deset let později výskyt malárie klesl v Eritrei o 90 %.“

A situace se zlepšuje i v okolních zemích a v Africe obecně. Sítě proti komárům jsou k dispozici více než 50 % obyvatelům subsaharské Afriky, na rozdíl od 2% dostupnosti na začátku tisíciletí. Pomalu však mizí i chudoba a nedostatek potravin. „Šokující pravda o Kongu zní, že za posledních deset let klesl počet obyvatel stižených extrémní chudobou téměř na polovinu,“ tvrdí Fraser a dodává, že k tomu došlo napříč celým světem.

Celý text zde.

„Dříve jen 52 % dětí ze subsaharské Afriky navštěvovalo základní školu. Nyní je to 80 %, a to číslo stále roste,“ uvádí Fraser a dodává, že letos šlo o „milník pro Afriku“, když nebyl prokázán žádný případ obrny, která dříve paralyzovala až 350 000 dětí ročně. Stejně tak AIDS je na ústupu a nedávno byla například v Sierra Leone vymýcena ebola.

Největší hybnou silou tohoto pokroku je podle Frasera kapitalismus. „Obchod stále přináší více peněz než pomoc,“ míní Fraser a dodává, že hlad, nedostatek pitné vody a další faktory mají na svědomí více životů než nemoci, tudíž pokud si člověk může dovolit základní hygienu a zdravotní péči, má to ještě větší dopad.

Podle plánů Africké unie se má celý kontinent stát zónou volného obchodu již do dvou let. „To není žádná fantazie: od začátku století vzrostla hodnota obchodu mezi africkými zeměmi více než pětkrát, mobilní telefony jsou dnes tak běžné v Nigérii či Jižní Africe, jako jsou ve Velké Británii,“ míní Fraser a dodává: „Charity však od přírody netráví moc času šířením dobrých zpráv.“

„Jak by vám řekl každý fundraiser, nejjistější cestou k získání peněz jsou příběhy o chudobě, bezmoci a zoufalství,“ píše Fraser. Jenže pak vzniká riziko toho, že budou o Africe šířit jiný obraz, než jaká je skutečnost, a vyvolávat tak mnohé „škodlivé stereotypy“ o životě v bídě.

„Charitativní fond Billa Gatse hrál velkou roli v boji proti malárii. Nespoléhá se na srdceryvné příběhy za účelem získání podpory, tudíž nepodléhá vytváření příběhů o rozpadu Afriky,“ píše Fraser. Gates naopak totiž šíří příběhy o ohromujícím pokroku, kterého se za poslední dobu dosáhlo, a podle odhadů předpokládá, že od teď za dvacet let nebudou existovat žádné chudé země.

„Tohle je příběh, který se tak často neříká, nicméně je to stále příběh našeho věku: globalizace šíří nápady, medicínu a bohatství, čímž snižuje nerovnosti a přibližuje celý svět. S dostatkem kapitalismu se může chudoba stát minulostí,“ uzavírá Fraser svoje zamyšlení.