Vánočním poselstvím prezidenta Miloše Zemana a následnými reakcemi startuje pravidelný přehled mediálních zajímavostí. „V projevu bylo opravdu podstatné to, jak prezident zhodnotil různé volby, které proběhly v končícím roce, vrátil se ke svému návrhu přímé volby starostů i hejtmanů, tentokrát i s konkrétní metodikou, jak by se taková volba dala provést, což jsme zatím neslyšeli. Zhodnotil ekonomiku i ekonomickou diplomacii, také varoval před ekonomickou válkou mezi Spojenými státy a Čínou, v oblasti zahraniční politiky velice ocenil rostoucí význam Visegrádské skupiny, což byla při svém vzniku dosti formálně vnímaná struktura. Dnes je to velmi silná mocenská struktura uvnitř Evropské unie, která dokáže některá rozhodnutí Unie buď zvrátit, zpomalit nebo ovlivnit, takže prezident oceňuje, že v tomto smyslu je to docela významný subjekt,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Zároveň připomněl, že hlava našeho státu je nositelem jednoho paradoxu. „Na jednu stranu se vystavuje jako eurooptimista, dokonce je zastáncem přijetí eura jako jednotné měny v dohledném horizontu a na Hradě po svém nástupu vyvěsil vlajku Evropské unie na rozdíl od svého předchůdce Václava Klause, který to odmítl. Nicméně vůči EU je kritikem jednotlivých konkrétních kroků, které tato organizace činí. Podrobuje je kritickému pohledu, a to je jedině dobře, protože je hlava státu a má se starat o naše občanské blaho. Když budu pokračovat ve věcné inventuře toho projevu, tak vyhodnotil chování některých aktivistů při akcích k 17. listopadu, házení květin do košů a podobně, ale také připomněl jednu docela důležitou sociologickou informaci, kterou jsou výsledky průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd,“ připomíná mediální analytik.

Médiím, neziskovkám a církvím prudce klesla důvěryhodnost

Jde o každoroční výzkum důvěry veřejnosti ve společenské instituce od armády, policie přes církve a média až po neziskové organizace. Ten letošní, jak upozornil prezident, dopadl velmi nelichotivě pro tři poslední uvedené. „Média, neziskové organizace a církve se pohybují mezi 20 a 35 procenty, což je dramatický pokles a varovná zpráva o tom, jakým způsobem se tyto instituce chovají, jak působí na veřejnost a proč jsou takto vnímány. To samozřejmě vyvolalo řadu nenávistných komentářů, ty úplně emocionální připomínat nebudu. Ale zmíním středeční živé vysílání Českého rozhlasu, jehož jsem se zúčastnil spolu s dalšími komentátory od Davida Klimeše přes Ivana Hoffmana až po Jana Vávru, a každý z nás měl ze svého pohledu hodnotit prezidentův projev,“ poznamenává Petr Žantovský.

Bylo až bizarní, že jak David Klimeš, tak zejména Jan Vávra nepřinesli žádnou věcnou informaci, jen vyjevili svůj velice negativní osobní postoj k prezidentovi. „Na to mají právo, to ať si říkají, kudy chodí, ale když to nepodpoří nějakým opravdovým argumentem, tak se vystavují posměchu. Asi nejvyrovnaněji v tomto pořadu vystoupil Ivan Hoffman. Každému bych doporučil, aby si to poslechl ze záznamu Českého rozhlasu, protože pan Hoffman řekl to podstatné, co říkal i prezident na konci svého projevu. A totiž to, že bychom se měli jeden každý zamyslet nad našimi hodnotami, nad jejich hierarchií a snažit se, aby tady po nás něco kloudného zbylo. Aby to nebyly jen křiky, hysterie, vášně a negativa, ale abychom něco opravdu vytvořili, aby bylo, za čím se ohlédnout a na co být pyšný. Pochopil to Zeman, pochopil to Hoffman, ostatní jmenovaní pánové to moc nechápali. Ale to je spíš zpráva o nich,“ míní mediální odborník.

Jestli někdo není komunistomil, tak určitě prezident Zeman

Z dalších reakcí nemůže opomenout komentář, který pod titulkem „Prezident Zeman a hra s ohněm“ vyšel na E15 takřka vzápětí po odvysílání prezidentova projevu. „Napsal ho můj dávný kolega Bohouš Pečinka. A musím říct, že jsem byl strašně zklamán, protože jsem pana Pečinku vždy považoval za poměrně racionálního komentátora. Ale z tohoto komentáře jsem získal dojem, že má vůči Zemanovi nějaký svůj pocitový problém, protože se v něm vyskytuje tolik hloupostí, nepravd a podivuhodných nelogických zkratek, že na vině nemůže být nic jiného než nějaká osobní zášť. Například praví, že se Zeman aktivně účastnil na začlenění komunistické strany do současné vládní sestavy. To přece není pravda. Zeman pověřil Babiše jako šéfa vítězného hnutí z voleb, aby sestavil vládu, a ten předložil menšinovou se sociálními demokraty, a dojednal si pro ni podporu komunistům,“ upozorňuje Petr Žantovský.