V Praze vznikne nový ústřední orgán. Od 1. dubna 2023 má dosavadní agendu ministerstva vnitra ohledně základních registrů a informačních systémů státu, včetně datových schránek, převzít Digitální a informační agentura (DIA). Vláda rovněž zavede Radu vlády pro informační společnost (další spolek dobře placených kamarádů z partajních škamen). Zřízením nových institucí plní údajně vláda své cíle z programového prohlášení, uvádí k tomu Úřad vlády. Správní úřad zaměstná 230 lidí (prozatím). Návrh novely zákona „o právu na digitální služby“ byl předložen poslanecké sněmovně ministerstvem pro místní rozvoj. To řídí předseda Pirátů Ivan Bartoš.

Rozvoj a provoz společných sdílených digitálních služeb ČR bude svěřen Digitální a informační agentuře – DIA, ustanovené ze současné Správy základních registrů. Podle iniciátorů zde bude rovněž zřízeno rozsáhlé kompetenční centrum odborníků pro nejrůznější a potřebné oblasti ICT, které bude sdílené neresortně.

V agentuře budou postupně zřizovány a rozšiřovány potřebné útvary nebo přesouvány útvary z Ministerstva vnitra, zejména takové, které prý „povedou ke zlepšení postavení v mezinárodním srovnání v digitalizaci a eGovernmentu“. Agentura bude poskytovat své služby ostatním resortům bezúplatně a financována bude ze své vlastní rozpočtové kapitoly, stojí v důvodové zprávě.

• Fakta a dezinformace

Náklady na novou Agenturu se budou skládat z částky za transformaci agendy z ministerstva vnitra, což má stát 38 milionů korun, a z nákladů na provoz. „Běžné provozní náklady v rámci DIA dle posledních dat odhadujeme na 260,3 mil. Kč. Z toho 159,2 mil. Kč tvoří personální náklady, provozní náklady pak 54,1 mil. Kč, programové vybavení, posudky, konzultace a jiné služby dalších 36 mil. Kč a 11 mil. Kč bude sloužit jako rezerva,“ uvádí se v důvodové zprávě.

Co se týče zaměstnanců, ze stávajících institucí a útvarů vnitra se jich přesune 185. „Dále se počítá s nárůstem o 44 míst, která vyžadují financování nad rámec stávajícího rozpočtu přesouvaných útvarů. Tato místa jsou nutně třeba k vyřešení neřešených problémů z minulých let, k nahrazení nákupů externích služeb (často násobně dražších), k plnění nových kompetencí, rozšíření podpůrných provozních útvarů i ustálení nepostradatelných pracovníků v rámci státní správy díky jejich převedení z projektové podstaty práce. Celkový rozpočet na těchto 44 nových míst je odhadován na 120,3 mil. Kč, z čehož 63,8 mil. Kč odpovídá ohodnocení pracovníků, provozní náklady jsou vyčíslené na 25,5 mil. Kč,“ stojí doslova v důvodové zprávě.

V čele nového správního úřadu bude stát ředitel, kterého jmenuje a odvolává vláda na návrh člena vlády v čele dalšího nového orgánu  – Rady vlády pro informační společnost.

Nový úřad převezme agendu ministerstva vnitra týkající se například základních registrů, formulářů, orgány veřejné moci je budou muset zveřejňovat prostřednictvím nové Agentury.

„Postupy podle zákona č. 12/2020 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zahájené ministerstvem v oblasti působnosti, která podle tohoto zákona přechází na Agenturu, a přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nedokončené, dokončí Agentura; dosavadní úkony ministerstva se považují za úkony Agentury,“ uvádí novela s odkazem na zákon o archivní a spisové službě nebo k zákonu o elektronické identifikaci. Současně se „oblast informačních systémů veřejné správy“ vyškrtává od dubna příštího roku z působnosti ministerstva vnitra.

Nově tak bude partnerem Českého statistického úřadu, co se týče identifikátorů, nikoli vnitro, nýbrž Agentura. Agentura bude rovněž vydávat atestace a akreditace a převezme odpovědnost za cloud computing jako informační systém veřejné správy. Agentura bude jako správní úřad také vydávat vyhlášky a kontrolovat a vybírat pokuty za nedodržení povinností podnikatelů – správců informačních systémů, a to až do výše jeden milion korun.

Jak dále vyplývá z návrhu, architekturou státních systémů se bude zabývat nejprve Rada vlády pro informační společnost (RVIS), která mimo jiné „připravuje nebo koordinuje přípravu záměrů pro vytváření nebo rozvoj informačních systémů veřejné správy spravovaných státními orgány nebo státními právnickými osobami anebo informačních systémů veřejné správy spravovaných orgány územních samosprávných celků, které slouží k výkonu přenesené působnosti, vyvolané společnou potřebou více správců informačních systémů veřejné správy nebo potřebou spolupráce a koordinace na mezinárodní úrovni“.

Stojí za to si říci, co vlastně je Rada vlády pro informační společnost a jaké má působnosti. To vyplývá rovněž z novely zákona:

§ 3a

Rada vlády pro informační společnost

(1) Vláda zřizuje jako svůj poradní orgán Radu vlády pro informační společnost. V jejím čele stojí člen vlády.

(2) Rada vlády pro informační společnost

a) zpracovává návrhy strategických dokumentů v oblasti informačních systémů veřejné správy, a to i z hlediska bezpečnosti těchto systémů, a předkládá tyto dokumenty vládě, sleduje a analyzuje informační potřeby veřejné správy a stav informačních systémů veřejné správy,

b) připravuje nebo koordinuje přípravu záměrů pro vytváření nebo rozvoj informačních systémů veřejné správy spravovaných státními orgány nebo státními právnickými osobami anebo informačních systémů veřejné správy spravovaných orgány územních samosprávných celků, které slouží k výkonu přenesené působnosti, vyvolané společnou potřebou více správců informačních systémů veřejné správy nebo potřebou spolupráce a koordinace na mezinárodní úrovni a

c) předkládá vládě k rozhodnutí programy obsahující pořízení nebo technické zhodnocení určených informačních systémů, investiční záměry akcí pořízení nebo technického zhodnocení určených informačních systémů a projekty určených informačních systémů v případě nesouhlasného vyjádření Agentury, nesouhlasí-li orgán veřejné správy s tímto vyjádřením.

Normální řečí to znamená, že RVIS má de facto v hrsti vše, čemu se říká digitalizace státní resp. veřejné zprávy.  Jenže jak už víme, digitální technologie je dobrý sluha, ale špatný pán. Umožňuje pružnější přenos informací, jejich ukládání a zpracování, což může za jistých okolností odbourat číst administrativní zátěže veřejné správy. Zároveň je ale osidlo skryté v tomtéž: uchování a zpracování dat poskytuje tomu, kdo systém ovládá, vstupovat do databází, vytahovat z nich libovolné, účelově „potřebná“ data a ta pak využívat popř. zneužívat, nezřídka k politickým cílům.

Jistě nebylo náhodou, že de facto od počátku nového režimu byla největší tlačenice o vládní posty právě o křeslo ministerstva vnitra, pod nímž si mnozí představují jen jakési širší řízení policie, ale pro toho, kdo chce ovládat obyvatelstvo, je podstatné o něm všechno vědět. Proto byl ministrem vnitra Jan Ruml, proto na stejné židli usedl Stanislav Gross, po něm Ivan Langer, ještě později Radek John, dnes Vít Rakušan. Proto také jeden ze jmenovaných, Ivan Langer, nechal přemístit a funkčně redefinovat Archívy bezpečnostních složek – podřídil je gesci sebou samým velmi rozhodně podporovanému ÚSTRu (Ústavu pro studium totalitních režimu), který vznikl z původního vnitráckého abteilungu Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Oč asi Langerovi v této delimitaci mohlo jít?  V době (2007), kdy ji realizoval, mu chyběly do konce mandátu ministra vnitra jen dva roky. Nemohl přece tak cenný informační zdroj ponechat jako benefit pro svého nástupce. Protože kdo má informace, ten má moc. Proto už dlouho platí, že informace je nejcennější zboží.

Proto dnešní aktivity ministra Bartoše lze sotva číst jinak, než jako snahu vytvořit jakési alternativní ministerstvo pravdy, kde budou schraňována jinde v té míře a komplexnosti stěží dostupná data. Je to dobrý základ pro každý pokus o totalitu, nebo aspoň značně omezenou svobodu ve společnosti. A to je přece to, oč především naše vláda usiluje. Nevidí to jen slepí.

Mimochodem, víte, kdo je předsedou bezmála osmdesátihlavé Rady vlády pro informační společnost? Přece Ivan Bartoš!