Otrlost, drzost, opovážlivost, dovolenost spojená s arogancí, něco, co lze těžko slušně vyjádřit, otvírá pravidelný přehled mediálních zajímavostí. „Ve slušné společnosti se tomu říká chucpe. Jde o nejodpornější věc, kterou jsem tento týden zachytil v českých médiích. Je to článek jakési Johany Hovorkové v jakémsi konspiračním a dezinformačním webu Forum24 s titulkem ‚Kdo je to Zemanem oceněný Jan Schneider? Přítel ruských webů a zastánce Babiše‘. Když jsem to četl, tak jsem si vzpomněl na článek z 23. února 1989 v Rudém právu. Byla to téměř půlstrana věnovaná Václavu Havlovi, který seděl ve vězení, pod titulkem ‚Kdo je Václav Havel‘. Tady je ‚Kdo je Jan Schneider‘. Nemusím tedy vysvětlovat, proč mi tahle asociace naskočila, protože situace se opakují. Tehdy seděl Havel ve vězení a Rudé právo ho ohodnotilo nějakým způsobem, velmi negativně pochopitelně, a on se nemohl bránit,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Možná se dá namítnout, že Jan Schneider nesedí ve vězení. „Doufám, že nemusím předeslat slovo ‚zatím‘. Ale stejně se nemůže bránit, protože jakési dezinformační a konspirační weby typu Forum24 mu slovo nedají. Já jsem to zkusil jednou, když o mně podobné sprostoty napsali. Ovšem mou reakci neuveřejnili, protože tento dezinformační a konspirační server není postaven na diskusi, argumentaci a polemice, ale výhradně na monologu, propagandě a zostuzování ‚třídních nepřátel‘. V daném případě je tím třídním nepřítelem Jan Schneider, kterého považuji – kromě toho, že je to mimořádně kvalitní člověk a odborník – také za svého přítele, a proto se mě to dotklo. Osobně mě urazila ta míra sprostoty, kterou jakási paní, nebo slečna Hovorková, o které jsem v životě neslyšel a doufám, že už ani neuslyším, s apodiktickým odstupem a panovnickým právem na pravdu o něm píše věci, které jsou zcela nepřijatelné, nepřístojné, sprosté a ubohé,“ zlobí se mediální analytik.

Novinářský kandrdas nehorázně urazil dvě osobnosti

Z článku vybírá formulaci „Už dávno přiznaný spojenec všeho, co souvisí s Ruskem, se Státní bezpečností, a zastánce vybraných komunistů Jan Schneider“, která je podle něj klíčová. „Tak už za tohle by si ta osoba Hovorková zasloužila žalobu pro pomluvu. Nevím, jestli se k tomu pan Schneider odhodlá, nebo to nechá být, ale to je jeho věc. Ta osoba Hovorková panu Schneiderovi hlavně zazlívá jeho spolupráci a jeho odborné kontakty s člověkem úplně jiného typu a jiných kvalit. Tím byl Miroslav Polreich, který letos, bohužel, zemřel při autonehodě, když se vracel z nějaké přednášky. Mirek Polreich byl rovněž velice cenný člověk, kterého jsem měl také tu čest zváti svým přítelem. A když taková novinářská nula, takové nic, takový kandrdas jménem Hovorková urazí dva lidi, kteří za svůj život dokázali milionkrát víc, než by dokázala ona, i kdyby měla deset životů, tak to je něco tak nehorázného, že si říkám, k čemu existence takových médií je, když nemají informační a především etickou úroveň,“ zamýšlí se Petr Žantovský.

Připomíná, že autorka článku píše o Miroslavu Polreichovi, že nebyl pouhým spolupracovníkem StB, ale přímo zaměstnancem první správy, a dehonestuje ho spoluprací s touto organizací. „Jsem si jist, že osoba Hovorková to neví, ale kdyby si otevřela pár internetových zdrojů, tak by si to našla velmi snadno a dozvěděla se, že pan Polreich byl jedním z těch, kteří se pokoušeli diplomaticky ve jménu Československé republiky v šedesátých letech urovnat válečný konflikt ve Vietnamu. Byl jedním z těch, kteří urovnávali šestidenní válku v roce 1967. Byl to člověk neuvěřitelně ctěný a vážený diplomaty a všemi možnými potentáty z Východu i ze Západu. Po roce 1969 samozřejmě nemohl dál působit v této pozici. Takže svým způsobem byl, když to řeknu s jistou nadsázkou, ‚zakázaným disidentem‘ podobně jako mnoho jiných – třeba i osobou Hovorková ctěných – lidí, jako Václav Havel,“ upozorňuje mediální odborník.