Thomas Fazi na svých stránkách sdílí hlavní momenty z přednášky maďarského premiéra Viktora Orbána na 33. ročníku letní svobodné univerzity a studentského tábora Bálványos, známého jako festival Tusványos. Projev samotný označuje za nejdůležitější geopolitický projev desetiletí.

Je to právě deset let, co Viktor Orbán při stejné příležitosti pronesl jiný slavný projev, ve kterém pojmenoval rizika liberální demokracie. „Liberální demokracie nebyla schopna přimět vlády, aby pracovaly ve prospěch svých národů," řekl tehdy v projevu, který je od té doby označován, hlavně jeho odpůrci, za manifest neliberální demokracie.

Nyní na tradičním letním studentském kempu, kam Orbán jezdí každoročně, podle mnohých opět vystoupil se zásadním příspěvkem světové debatě.

„Projev vám pravděpodobně unikl, pokud čerpáte zprávy ze západních mainstreamových médií. Důvod mediálního mlčení je snadno vysvětlitelný: Zaprvé, projev přednesl Viktor Orbán, nepřítel evropského establishmentu číslo jedna; zadruhé, projev samotný – analýza stavu světa a Západu a Evropy zvláště – je pravděpodobně dosud nejsilnějším úderem proti dominantnímu západnímu geopolitickému a kulturnímu paradigmatu,“ tvrdí novinář.

„Je to mistrovská přednáška, v níž Orbán pokrývá širokou škálu témat: válku na Ukrajině, vztahy mezi Evropou a USA, zánik západní hegemonie a probíhající globální geopolitický posun na jih a východ, Evropskou unii, Donalda Trumpa, roli Maďarska v tom všem a mnoho dalšího,“ vypočítává Fazi.

Orbán se na úvod přednášky vrátil ke své mírové misi, kdy postupně navštívil Ukrajinu, Rusko, Čínu, Turecko a amerického prezidentského kandidáta Donalda Trumpa. Tato jeho mise bez posvěcení EU se dočkala v Bruselu kritiky, což Orbán nechápe.

„Brusel odsoudil úsilí maďarské mírové mise. Snažil jsem se – bez úspěchu – vysvětlit, že existuje něco jako křesťanská povinnost. To znamená, že pokud vidíte ve světě něco velmi špatného a dostanete nějaký nástroj k nápravě, pak je křesťanskou povinností jednat, a to bez zbytečných úvah a přemýšlení. Maďarská mírová mise je o této povinnosti. Rád bych nám všem připomněl, že EU má zakládací smlouvu, která obsahuje přesně tato slova: ‚Cílem unie je mír.‘ Přesto se Brusel pohoršuje nad tím, že jeho kroky označujeme za proválečnou politiku,“ uvedl Orbán, že za mírovou misí stály křesťanské pohnutky.

Jeho cesta prý už navíc očividně nese první ovoce. „Od začátku naší mírové mise spolu hovořili ministři války USA a Ruska, jednali ministři zahraničí Švýcarska a Ruska, prezident Zelenskyj konečně zavolal prezidentu Trumpovi a ukrajinský ministr zahraničí byl v Pekingu. Začalo tedy kvašení a my pomalu, ale jistě přecházíme od proválečné evropské politiky k politice mírové. Je to nevyhnutelné, protože čas je na straně mírové politiky. Ukrajincům svitla realita a nyní je na Evropanech, aby se vzpamatovali, než bude pozdě,“ pochlubil se Orbán, že všem stranám konfliktu otevřel oči.

Právě válka na Ukrajině je podle Orbána klíčovou událostí moderních dějin, která odhalila realitu dnešního světa. A čím dříve lidé pochopí tuto realitu, tím lépe se jim v novém světě povede. Tato realita podle Orbána jasně ukazuje, že západ končí jako civilizační a ekonomický hegemon na světě, otěže přebírá Asie a Evropská unie v tom všem hraje roli největšího poražence, který jen čeká na příkazy amerických demokratů, a to i za cenu vlastního sebezničení.

Orbán při přemítání o válce na Ukrajině vyzdvihl řadu momentů, které se mu zdají v tomto konfliktu zásadní. Zaprvé je prý zcela jasné, že mír může být nastolen pouze zvenčí, protože obě strany konfliktu mají pocit, že bojují za své bezpečí. „Obě strany utrpěly ve válce kruté ztráty, které se počítají na statisíce. Nedávno jsem se s nimi setkal a mohu s jistotou říci, že se nechtějí smířit. Proč tomu tak je? Důvody jsou dva. Prvním je, že každá z nich si myslí, že může vyhrát, a chce bojovat až do vítězství. Druhým důvodem je, že oba jsou poháněni svou vlastní skutečnou nebo domnělou pravdou. Ukrajinci si myslí, že jde o ruskou invazi, o porušení mezinárodního práva a územní suverenity, a ve skutečnosti vedou válku v sebeobraně za svou nezávislost. Rusové si myslí, že na Ukrajině došlo k vážnému vojenskému vývoji NATO, Ukrajině bylo přislíbeno členství v NATO a oni nechtějí vidět vojska NATO nebo zbraně NATO na rusko-ukrajinské hranici. Proto říkají, že Rusko má právo na sebeobranu a že tato válka byla ve skutečnosti vyprovokována. Takže každý má nějakou pravdu, domnělou nebo skutečnou, a nevzdá se boje ve válce. To je cesta vedoucí přímo k eskalaci; pokud to bude záviset na těchto dvou stranách, mír nebude. Mír lze přinést pouze zvenčí,“ je přesvědčený Orbán.

Ten v přednášce vyzdvihl sílu Ukrajiny, která si prý po třiceti letech od rozpadu Sovětského svazu konečně uvědomila, zda chce patřit na Západ nebo ne. „Síla Ukrajiny, její odolnost, předčila všechna očekávání. Vždyť od roku 1991 opustilo zemi jedenáct milionů lidí, vládli jí oligarchové, korupce byla nebetyčná a stát v podstatě přestal fungovat. A přesto jsme nyní svědky jeho nebývale úspěšného odporu. Otázkou je, co je zdrojem této síly. Kromě její vojenské minulosti a osobního hrdinství jednotlivců je zde něco, co stojí za pochopení: Ukrajina našla vyšší cíl, objevila nový smysl své existence,“ vysvětluje Orbán.

„Protože až dosud se Ukrajina považovala za nárazníkovou zónu mezi západem a východem. Nyní však svítá perspektiva příslušnosti k Západu. Novým posláním Ukrajiny, které si sama určila, je být východní vojenskou hraniční oblastí Západu. Význam a důležitost její existence vzrostly v jejích vlastních očích i v očích celého světa. To ji přivedlo do stavu aktivity a akce, kterou my neukrajinští vnímáme jako agresivní naléhání a nelze popřít, že je dosti agresivní a naléhavá. Je to vlastně požadavek Ukrajinců, aby byl jejich vyšší cíl oficiálně mezinárodně uznán. Právě to jim dodává sílu, která je činí schopnými bezprecedentního odporu,“ tvrdí maďarský premiér, že Ukrajince v boji pohání touha konečně se připojit k západním strukturám.

Poté ale Orbán chválí i Rusko, a to zejména za jeho hospodářskou životaschopnost, kdy ruská ekonomika navzdory sankcím šlape jako hodinky. „Vzpomínám si, jak jsem byl na zasedáních Evropské rady, na summitech premiérů, kdy velcí evropští představitelé s nejrůznějšími gesty poněkud nadutě tvrdili, že sankce proti Rusku a vyloučení Ruska z takzvaného systému SWIFT, mezinárodního systému finančního zúčtování, srazí Rusko na kolena. Jenže skutečnost je taková, že Rusové se poučili ze sankcí uvalených po invazi na Krym v roce 2014. A nejenže se poučili, ale promítli tyto lekce do činů a zavedli nezbytná zlepšení v oblasti informačních technologií, bankovnictví nebo zemědělství. Ruský finanční systém se tedy nehroutí,“ upozorňuje Orbán.

Válka na Ukrajině podle maďarského premiéra také v plné nahotě ukázala, že Evropská unie slouží jen zájmům Spojených států, konkrétně Demokratické straně současného prezidenta Joea Bidena. „Evropská politika se zhroutila. Evropa přestala hájit své vlastní zájmy: jediné, co dnes Evropa dělá, je bezvýhradné následování zahraničně-politické linie amerických demokratů – i za cenu vlastního sebezničení. Sankce, které jsme zavedli, poškozují základní evropské zájmy: zvyšují ceny energií a znemožňují konkurenceschopnost evropského hospodářství,“ vypočítává Orbán.

Nejkřiklavějším příkladem je podle něj útok na Nord Stream. „Vyhození plynovodu Nord Stream do povětří jsme nechali bez odezvy, Německo samo nechalo bez odezvy teroristický čin proti vlastnímu majetku, který byl zjevně proveden pod vedením USA, a my o tom neřekneme ani slovo, nevyšetřujeme to, nechceme to objasnit, nechceme to vznést v právním kontextu. Nejde tedy o nic jiného, než o akt podřízení se,“ má jasno Orbán a dodává, že cílem jeho politiky aktuálně není jen hledání míru, ale také naléhání na Evropu, aby konečně prováděla nezávislou politiku.

Zde se Orbán vrací ke své myšlence, že nadvláda Západu nad světem je u konce a je čas, aby si to hlavně Evropa konečně připustila. „Západ až dosud uvažoval a choval se tak, jako by sám sebe považoval za referenční bod, jakési měřítko pro svět. Poskytoval hodnoty, které svět musel přijmout – například liberální demokracii nebo ekologický přechod. Většina světa si toho však všimla a v posledních dvou letech došlo k obratu o 180 stupňů. Západ opět deklaroval své očekávání, svůj pokyn, aby svět zaujal morální postoj proti Rusku a za Západ. Realitou se naopak stalo to, že krok za krokem se všichni staví na stranu Ruska,“ všímá si Orbán, že stále větší část světa už příkazy Západu nadále nehodlá poslouchat.

„To, že tak činí Čína a Severní Korea, asi není žádným překvapením. Že tak činí Írán – vzhledem k jeho historii a vztahům s Ruskem – je poněkud překvapivé. Ale to, že na straně Rusů stojí i Indie, kterou západní svět označuje za nejlidnatější demokracii, je překvapivé. To, že Turecko odmítá přijmout morálně podložené požadavky Západu, přestože je členem NATO, je skutečně překvapivé. A to, že muslimský svět nevidí v Rusku nepřítele, ale partnera, je zcela nečekané,“ uvádí příklady maďarský premiér.

Válka na Ukrajině tak podle Orbána odhalila skutečnost, že největším problémem současného světa je slabost a rozpad Západu. „To ovšem západní média nepíší: Na Západě tvrdí, že největším nebezpečím a problémem světa je Rusko a hrozba, kterou představuje. To je ale špatně! Rusko je totiž země, která má racionální vedení. Na tom, co dělá, není nic záhadného: Jeho činy logicky vyplývají z jeho zájmů, a jsou proto pochopitelné a předvídatelné. Naproti tomu chování Západu pochopitelné a předvídatelné není. Západ není veden, jeho chování není racionální a nedokáže se vypořádat se skutečností, že se na obloze objevila dvě slunce. To je výzva pro Západ v podobě vzestupu Číny a Asie. Měli bychom se s tím umět vypořádat, ale nejsme toho schopni,“ říká Orbán.

Západ si ale zatím stále nechce přiznat, že zbytek světa odmítá jeho progresivistické LGBTQ hodnoty, přitom právě západní hodnoty byly v minulém století významnou měkkou mocí západu. „Ukázalo se, že tyto západní hodnoty, které byly považovány za univerzální, jsou nepřijatelné a odmítané ve stále více zemích světa. Ukázalo se, že moderní rozvoj není západní nebo přinejmenším ne výhradně západní – protože Čína je moderní, Indie je stále modernější a Arabové a Turci se modernizují; a vůbec se nestávají moderními zeměmi na základě západních hodnot. Celkově mohu říci, dámy a pánové, že nám válka pomohla pochopit skutečný stav moci ve světě. Je znamením, že Západ se ve své misi střelil do vlastní nohy, a proto urychluje změny, které proměňují svět,“ vrací se Orbán zpět ke konci západní hegemonie ve světě.

„To, o čem mluvím a čemu čelíme, je ve skutečnosti globální změna systému. A tento proces přichází z Asie. Stručně a jednoduše řečeno, v příštích mnoha desetiletích – nebo možná staletích, protože předchozí světový systém fungoval pět set let – bude dominantním centrem světa Asie, konkrétně Čína, Indie, Pákistán, Indonésie. Už vytvořily své platformy, existuje formace BRICS, v níž jsou již přítomny. Myslím, že je to nevyhnutelný proces, protože Asie má demografickou výhodu, má technologickou výhodu ve stále více oblastech, má kapitálovou výhodu a svou vojenskou silou se vyrovná Západu,“ dodává Orbán, který se ve svém dlouhém projevu věnoval také významu národního státu, migraci, rozdílu mentalit západní a střední Evropy, z čehož vyplývají aktuální spory Maďarska, Slovenska nebo dříve Polska s Bruselem. Mluvil také o Donaldu Trumpovi a maďarském přístupu ke světu ve světle všech zmíněných geopolitických změn.