Pád Asada je podle Šika jedna z nejbizarnějších epizod posledních let. To, jak světové mocnosti na vývoj událostí reagovaly a jaké podnikly bezprostřední kroky, prý mnohé vypovídá o skutečné povaze státního převratu v Sýrii.

„Včera, po oficiálním oznámení, se do vzduchu vznesly americké bombardéry B52 a F16 a bombardovaly 75 cílů v Sýrii – vůdce a tábory ISIS. Je to tak trochu absurdní, doposud nechávali Američané Islámský stát na pokoji, hodil se ke svržení Asada, nyní je Asad pryč a Spojené státy si najednou vzpomenou, že je nebezpečný?“ podivuje se Šik.

Izrael také nelenil a ihned provedl nálety na pozice Íránem podporovaných sil v Sýrii. „Izrael oznámil, že žádné dohody s bývalým syrským prezidentem již neplatí, obsadil nárazníkovou zónu a také provedl šest náletů zaměřených na společné pozice sil podporovaných Íránem v Sýrii, z toho tři nálety proti bezpečnostnímu komplexu a vládnímu výzkumnému středisku, které v minulosti podle něj Írán využíval k vývoji raket,“ všímá si Šik.

Situace Izraele se ale podle Šika nijak zásadně nezlepšila, protože chaos v oblasti Blízkého východu bude nadále eskalovat napětí v regionu. „Izrael se raduje, že šíitský Hizballáh v Sýrii skončil, protože džihádisté z HTS jsou sunnité a navzájem se nesnášejí. Jenže islamisté v Damašku křičí, že dalším cílem po Sýrii bude Izrael a HTS dosud oficiálně neoznámil svůj postoj k Izraeli. Situace Izraele se zhroucením vlády v Sýrii podle mého nezlepšila i proto, že chaos uvnitř Sýrie zcela jasně dopadne i na chudobou sužovaný Libanon, kde se pohraničníci snaží přiliv uprchlíků brzdit,“ vysvětluje Šik, že jediným pozitivem pro Izrael může být, že trasy Hizballáhu jsou zásadně narušené.

Jako největší poražený z této situace podle Šika nejspíše vyjde Írán, který se navenek snaží tvářit vyrovnaně a už oznámil, že je v přímém spojení s novým syrským vedením. „Je docela legrace, jak íránský ministr zahraničí Abbas Araghchi najednou komentuje, že vláda Bašára Asada měla zavést reformy a ústavní změny, ale ‚v tomto procesu neprokázala příliš velkou flexibilitu a rychlost‘. Džihádisté z HTS prý již poslali soukromou zprávu do Íránu, že budou chránit šíitská náboženská místa a šíitské menšiny, a požádali Írán, aby nebojoval s jeho silami. Nicméně i Rusové velice chladně komentují, že se pro Írán jedná o zásadní ztrátu mocenského vlivu,“ říká ekonom, že pro Írán jde ve skutečnosti o problém.

Naopak výkřiky o ztrátě mocenského vlivu Ruska podle Šika úplně neodpovídají realitě. „Včera Rusové chladně vzkázali, že ruské základny v Sýrii jsou v bezpečí. Ze Sýrie přicházejí zprávy, že tzv. opoziční síly nenapadly ani neplánují zasahovat na území ruských vojenských zařízení, která normálně fungují a Rusové jen čekají, až bude jasné, s kým přesně o jejich vojenské přítomnosti jednat,“ analyzuje Šik celou situaci.

Turecko pak v současném vývoji událostí plánuje vrátit syrské uprchlíky, které za peníze Evropské unie zadržovala, zpět do Sýrie a ulevit tak turecké ekonomice. „Protože Ankara zároveň nechce, aby Syrské demokratické síly (SDF), které tvoří převážně kurdští bojovníci a které ovládají severovýchod Sýrie, získali v Sýrii další území a lze očekávat, že ještě není konec vnitro syrské válce. Na sítích se objevily záběry, jak Kurdové v současném zmatku přesouvají síly směrem na západ,“ informuje Šik.

Z toho všeho Šikovi vychází, že ve skutečnosti je za Asadovým pádem tajná dohoda regionálních i světových mocností. „Zdá se z toho všeho, že pádu Asada předcházela mnohem širší jednání, než média vůbec stihla nějak komentovat, do kterých byly začleněny prakticky všechny světové i regionální mocnosti,“ tvrdí Šik.

Přičemž Bašár Asad zároveň ztratil podporu domácího obyvatelstva a proto byl převrat tak rychlý. „Roky neúprosného válčení a neochota hledat kompromisy vedly ke zhoršování ekonomické nerovnosti, k odlivu mozků kvalifikovaných pracovníků, ke kolapsu státních institucí, infrastruktury a ke korupci politické elity. Společnost, vyčerpaná nedostatkem vyhlídek, se hluboce rozpadla a rostoucí nespokojenost mezi obyvatelstvem jen urychlila oslabení jeho vlády. Nálada ve společnosti zřejmě byla, že vše bude lepší než to stávající,“ přemýšlí ekonom.

Asadův konec každopádně, podle Šika, není jen dílem sjednocené skupiny syrských povstalců, ale byl umožněn dohodou regionálních a světových velmocí. „Vzhledem k tomu, jak Rusové chladně až netečně přijali Asadův pád s tím, že mu dokonce poskytli azyl, jak nyní s pádem Asada chladně komentují úpadek íránského vlivu na Blízkém východě a dle toho, jak Írán sice dělá prsa, ovšem z vyjádření jeho představitelů je citelná obrovská naštvanost, bych si zakonspiroval, že jsme svědky velké tajné zákulisní saúdskoarabsko+americko (Trumpovo) – ruské dohody. Ta by mohla být ve smyslu: dobře, ustoupíme na Ukrajině, ale chceme zaříznout íránský vliv. Klidně si nechte vaše základny v Sýrii, ale Írán včetně vašeho spojenectví s ním má šmitec,“ spekuluje Pavel Šik.