„Je krásné, že jsme se tu dnes sešli a že je vás tu tolik. My jsme si dnes užili krásný den, strávili jsme ho podle svého, s lidmi, které máme rádi, a teď jsme se sešli tady, abychom podpořili něco, co považujeme za správné a odsoudili něco, s čím se rozhodně ztotožnit nechceme. A to proto, že chceme, a taky proto, že můžeme," řekl prezident Pavel úvodem před tisíci lidmi.

„Přes všechno, co se v naší zemi různým lidem nelíbí, jsme šťastnou zemí a měli bychom si to často připomínat, protože zdaleka ne všechny země takto šťastné jsou. A jednou z těch méně šťastných je Ukrajina. Přestože nechtěla nic jiného než to, co my. Žít si podle svého, rozhodnout si o své budoucnosti sami a nenechat se manipulovat nikým, kdo chce svět řídit podle svého. Ukrajině to nebylo umožněno, protože se o svoji samostatnost, o tu svoji samostatnou cestu pokusila v době, která už nebyla tak příznivá jako byla ta doba, kdy se to podařilo nám. Ale to neznamená, že by si to zasloužila méně, než jsme si to zasloužili my," uvedl Pavel.

„A stejně jako my jsme tehdy chtěli, aby ostatní chápali naše potřeby, naše ambice ve vztahu k členství v Evropské unii, členství v NATO, které nám mělo zajistit bezpečnost, prosperitu, stabilitu a klid, tak Ukrajině se dostalo toho, co prezident Putin říká dlouhodobě a sice, že silní dělají to, co mohou, a slabí to, co musí. A pokud se nechceme smířit s tímto viděním světa, které ignoruje menší země, pak se musíme postavit na stranu Ukrajiny. Ať už Ukrajinu máme rádi, nebo ne, protože o tom to není," podotkl prezident.

„Je to o tom principu. Válka na Ukrajině dnes není pouze válkou proti Ukrajině ve snaze ji porazit a získat kontrolu nad jejím územím. Je to válka proti způsobu života, který vedeme, proti světu, ve kterém platí pravidla, proti světu, ve kterém i ti menší mají nárok na své místo na slunci. A jestli tohle chceme, pak nám nezbyde nic jiného než udělat všechno pro to, aby Rusko na Ukrajině neuspělo. A nemluvíme o tom, že chceme porazit Rusko, nikdo nechce porazit Rusko jako zemi. Ale chceme, aby Rusko odešlo z Ukrajiny a umožnilo jí svobodný rozvoj tak, jako se toho dostalo nám," dodal.

„Když byla před dvěma lety Ukrajina napadena, asi jen málo lidí věřilo, že tu obrovskou přesilu ustojí. Já jsem moc hrdý na to, že Česká republika byla mezi prvními, které začaly Ukrajině pomáhat. A to nejenom zbraněmi, municí, materiálem, financemi, ale že byla také mezi prvními, která začala přijímat uprchlíky z válkou postižené země. A během těch dvou let jich do České republiky přijelo okolo půl milionu. Přibližně 370 tisíc z nich dnes u nás ještě žije. A já si opravdu moc vážím toho, jak se k těmto uprchlíkům, kteří si naši solidaritu zaslouží, v naprosté většině chováme. Už to není o tom, že by tito lidé byli přítěží pro náš sociální systém, jak se nám to někteří snaží namluvit. Naprostá většina těchto lidí už má práci, platí daně a přispívá na sociální systém. Mnozí z nich už zaměstnávají další lidi. Některé z nich jsem měl možnost přivítat na Hradě a vážím si toho, s jakou odolností se postavili ke své nové situaci v zemi, kterou neznají, která žije trochu jinak než ta jejich, a přesto se dokázali postavit na vlastní nohy a navíc ještě pomáhat i dalším lidem. Myslím si, že to si uznání zaslouží a pokud někde vidíme náznaky nějaké nevraživosti, agresivního chování, zkusme si to vždycky představit sami na sobě. Jak bychom chtěli, aby se lidé v zemi, kam bychom přijeli před válkou, jak bychom chtěli, aby se k nám chovali," dodal.