„Současná ministryně práce nás čas od času dokáže poněkud zaskočit intelektuálně brizantními výroky. Ten poslední, podle něhož je rozdílnost výše mezd za stejnou práci v různých zemích nehorázností, je zatím vrcholným počinem v jejím úsilí přinutit gramotnou část populace k hořkému pláči nad marností výdajů daňových poplatníků na školní vzdělání naší špičkové političky. A to Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy nepatří k nejlevnějším,“ podotýká host.

Přitom již více než čtvrtstoletí žijeme v kapitalistické zemi a v kapitalismu platí, že mzda je cena pracovní síly na trhu práce. A jakákoli cena se v tržním prostředí generuje setkáním poptávky a nabídky. Páral považuje za příznačné, když odbory volají po vyšší mzdě za své zaměstnance. Odbory se nemusejí trápit setkáváním nabídky a poptávky. V první řadě brání své členy. Jenže u ministryně, která tu není proto, aby mluvila za jednu skupinu lidí, považuje Páral toto vyjadřování za podivující.

Celý komentář naleznete zde.

„Člověk nemusí být zrovna inženýr ekonomie, aby pochopil, že číšník si vydělá více v Karlových Varech než ve čtyřicet kilometrů vzdáleném Chomutově. Různost mezd za stejnou práci je tedy přirozená a v tržní ekonomice nevyhnutelná,“ napsal ekonom.

Páral podotýká, že kapitalista musí nahromadit nějaký kapitál, aby mohl rozvíjet své podnikání, a zaměstnat tak více dělníků. A když se mu dělníků nedostává, nabídne vyšší mzdy a doufá, že získá nové pracovní síly, aby mohl znovu rozvíjet své podnikání. To je železný zákon, se kterým nedokázal pohnout ani Karel Marx a nepohne s ním ani Marksová. Ledaže by se dočkala Lenina a jeho tvořivých následovníků.