Je teprve půlka ledna nového roku a Vít Rakušan nám svým videem, které si nezadá s už legendární nutellou, připomenul, jaký bude rok 2024. Na rozdíl od roku 2023 bude rokem volebním. Proběhnou volby krajské, senátní, ale hlavně ty do europarlamentu.

Není vůbec náhoda, že se do Víta Rakušana a jeho rebrandingu Starostů (již bez Nezávislých) začali nejvíce obouvat europoslanci koaličních stran Vrecionová, Kolaja, Zdechovský, nemluvě o asistentech. Začíná doba vymezování. Pět měsíců si budou kandidáti stran, které jsou ve vládě spojené, okopávat kotníky. Koneckonců pirát Peksa začal už ODS prohlašovat za SPD pro lepší lidi a europoslanci jsou na špičky i normálně. Další silná vyjádření budou nepochybně následovat. Ale taktéž zcela nepochybně budou mít naprosto nulový vliv na vládní spolupráci. Kdykoliv padne otázka „a proč s nimi ve vládě sedíte v koalici?“, bude taktně ignorována a vymlčena, ačkoliv odpověď je vcelku jednoduchá – v eurovolbách nehrozí, že Babiš vyhraje a sestaví vládu. A tak se mohou europoslanci porvat o koryta do sytosti.

A jaká jsou to koryta! Europoslanec bere 7 854 eur měsíčně, tedy 194 000 Kč a nějaké drobné. Obyčejný český poslanec přitom podle posledních zpráv bude brát jenom 108 900 Kč, a to je jenom základ, pak jsou tu ještě náhrady, asistenti a tak dále, nemluvě o tom, že se europarlament volí ne jednou za čtyři roky, ale za pět let, a očekávání, že v něm něco dokážete, je naprosto nulové. Vaší jedinou povinností je včas informovat domácí strany, co se v Bruseli chystá. Nedivme se tedy kandidátům, že pro takovou funkci, na kterou platí známé Nohavicovo „bere velký peníze a škrábe se v uchu“ jsou ochotní hrát divadlo a pilně předstírat činnost.

Bude divadlo

Celkem pět měsíců nás budou kandidáti obtěžovat kampaní. Danuše Nerudová a Jan Farský budou naléhat „i ty jsi Brusel“, budou vyvracet, že v Evropě nic neznamenáme, že nemůžeme nic prosadit, stejnou písničku zvolí i Piráti, naslibují se hory doly, práva LGBT, pomoc Ukrajině, reorientace na názory mladých, euro, bůhvíco, zatímco SPOLU pojede to samé v bleděmodrém, akorát to bude halit do kabátku „racionálních reforem“, tudíž můžeme čekat sliby, jak bude politika vůči automobilismu rozumná, vůči jádru také a vůči Rusku tvrdá. Případná ideová vyprázdněnost bude nahrazena ostrostí výpadů proti konkurentům, zejména na sociálních sítích.

Podporováni v tomto snažení budou Evropskou komisí, která chce podle ČTK k volebním urnám přitáhnout mladé lidi a hodlá je mobilizovat skrz „úspěšné umělce, herce, sportovce či další celebrity“. K politickým debatám o euru od kandidátů žhavých na pozici nám tedy možná přibudou i umělci, kteří nám budou vychvalovat naše západní demokratické ukotvení a připomínat důležitost Evropské unie, bez které by tu jistojistě byl středověk. Kdo takovou službu Evropské unii rád udělá, třeba i zadarmo, není asi třeba rozebírat. Proč to Evropská komise dělá, je také nasnadě. Chce vzbudit dojem, že tyto volby jsou demokratické a že jejich výsledky jsou důsledkem toho, že „lid to tak chtěl“, i když to třeba lidu bylo jedno.

Mezi těmi, na které se chce Brusel v příštích dnech obrátit, patří také španělská zpěvačka Rosalía, italská rocková kapela Maneskin, belgický zpěvák a rapper Stromae či anglicko-albánská zpěvačka Dua Lipa, napsal belgický list The Brussels Times. (2/2)

— EURACTIV.cz (@EURACTIV_cz) January 15, 2024

Zkrátka strany, média, umělci i Evropská unie samotná se budou snažit vzbudit dojem, že volby do europarlamentu jsou důležité. Pro ně možná ano. Ale pro českého občana? K tomu pár čísel. Europarlament bude mít po volbách 720 členů, loni europoslanci odsouhlasili navýšení, které má odrážet demografické změny od roku 2019. O dva europoslance si polepšila Francie, Nizozemí a Španělsko. Belgie, Dánsko, Irsko, Lotyšsko, Rakousko, Polsko, Finsko, Slovinsko a Slovensko o jednoho. U ČR počet europoslanců zůstává nezměněn, bude jich tedy stále 21.

Ani ne tři procenta

21 děleno 720 je 2,9 procenta. Pokud by se celé Česko nakrásně spojilo za nějakým mesiášem, který by vedl Česko neznámo kam, ale jednotně, v europarlamentu by stejně ovlivnilo jakékoliv hlasování jen ze tří procent. A sami se zeptejte, jak moc jsme schopní ovlivnit, koho zvolí v jiných státech. Nebo jak moc volby v okolních státech ovlivňují nás. Moc ne. Jazyková bariéra celkem spolehlivě zajišťuje, že každý volební systém je jedinečný a také vcelku uzavřený. Takže i když pro strany je rozdíl mezi jedním, dvěma nebo třemi europoslanci podstatný, protože z jejich beder sejme spoustu hladových krků, v praxi to zase tolik znamenat nebude.

Obzvláště proto, že až se odvolí, začne teprve to pravé divadlo, kdy premiéři budou volit předsedu Evropské komise. Naposledy hrozilo, že to bude zeleno-rudý socialista Frans Timmermans, ovšem odpor ze strany Orbána i Babiše (a asi i dalších) nakonec vyústil v to, že se předsedkyní stala Ursula von der Leyenová. Viděl jsem od zastánců EU spoustu odvážných tvrzení, ještě se ale nikdo z nich neodvážil tvrdit, že Ursula von der Leynová Evropskou komisi a potažmo celou Evropu někam „vedla“. Kdo ví, možná se toho dočkáme, až bude její mandát končit a nikdo nebude ochotný plýtvat energií na to, aby takovou zhůvěřilost vyvracel. 

Že Petr Fiala je buď neschopný, nebo neochotný (v praxi na tom nezáleží) vůbec proti evropskému mainstreamu něco dělat, jsme už viděli názorně při evropském předsednictví, i při „řešení“ drahých energií a potravin. Domnívat se, že až dojde na volbu předsedy Evropské komise, tak premiér bude nějakým způsobem schopen hájit české zájmy, je naprosto bláhové.

Pak začne ještě jedna legrace, totiž volba eurokomisařů. I tady zřejmě zažijeme nějaké tahanice o tento post, protože eurokomisař dostává 641 tisíc měsíčně, což za pět let dělá pěkných 38,46 milionu, a kdo z vás to má? Je otázka, jestli za vzorné chování dostane Petr Fiala pro ČR nějaký významnější post, kterým se bude moct chlubit, nebo i přes to, že Evropskou unii vzorně nekritizuje a rozkazy plní, dostane český eurokomisař nějaký „štěk“ jako naposledy Věra Jourová. Tak jako tak, záležet na tom opět nebude, protože kdokoliv, kdo by byl na významném postu eurokomisařském, by musel být řádně prokádrovaný, tudíž by opět ani v nejmenším nehrozilo, že by snad chtěl měnit směřování evropské politiky.

Ale i kdyby, narazil by na „hlubokou Brusel“. Tedy na činitele, kteří se demokraticky nevolí, leč v praxi o celé EU a jejím směřování rozhodují. Úředníky. Něco jako pracovníci České televize, u kterých musíte nejdřív zvolit politiky, kteří musejí zvolit radní, ti musejí vyměnit ředitele, aby ten konečně mohl vykonat koncesionářovu vůli. Evropská unie je má taky, jsou to oni, kdo jejímu fungování rozumí a nikdo na jejich činnost absolutně nevidí. Komisař je na pět let, úředník na desetiletí a komisař mu v podstatě jenom dělá hromosvod, vcelku zbytečně, protože evropská mainstreamová média stejně komisaře negrilují.

Žádné překvapení nebude

Koneckonců, že se u eurovoleb žádné velké překvapení konat nebude, si myslí i Eurasia Group, která se zabývá geopolitickými riziky. Výhry Geerta Wilderse, Roberta Fica nebo AfD, nemluvě o četných krizích, prý sice probouzejí obavy z „ovládnutí evropských voleb populisty“, ale to se podle analytiků konat nebude. Tyto partaje údajně dostanou zhruba čtvrtinu všech křesel, a že by se spojily středopravicové strany s krajně pravicovými a populisty, nehrozí, takže si středopravice se sociálními demokraty, liberály a Zelenými udrží moc, což následně ovlivní i složení Evropské komise.

„Maďarský premiér Viktor Orbán bude i nadále bránit rozhodování EU, ale centristické vlády ve většině členských států ho dokážou nějak obejít. Orbán navíc již nebude mít podporu svých bývalých klíčových spojenců ve Varšavě poté, co polští voliči v roce 2023 nahradili xenofobní pravicovou vládu centristickou vládou přátelskou k EU. Navzdory odporu Maďarska a dalším překážkám bude finanční podpora Ukrajině v letošním roce pravděpodobně zachována na úrovni blízké současné. Dokonce i v zemích vedených antiestablishmentovými stranami, jako jsou italští Bratři Itálie premiérky Giorgii Meloniové, zůstane rozhodování v drtivé většině pragmatické – dokonce centristické. Populisté a pravicové strany budou i nadále dosahovat zisků a nahánět strach evropskému politickému establishmentu. Omezené neúspěchy mainstreamových stran ve volbách do Evropského parlamentu, v národních a místních volbách však nezvrátí evropský politický řád ani zásadně nezmaří obnovené ambice EU po dvojí krizi, kterou představuje pandemie covidu-19 a válka na Ukrajině,“ míní analytici z Eurasia Group. K tomu je záhodno dodat, že právě premiér Orbán stále dokazuje, kde sídlí moc. Úspěchy vůči EU má na svědomí on, nikoliv jeho europoslanci.

Závěr

Zkrátka a dobře, v eurovolbách půjde o h…

Ale všichni účastníci budou předstírat, že tomu tak není.

A to bude po celou tu dobu do voleb poněkud únavné.

Autor je redaktor ParlamentníListy.cz