Úvod pravidelného přehledu mediálních zajímavostí netradičně obstará verdikt Poslanecké sněmovny. „Musím začít středeční velice potěšující informací, že pan Tomáš Kňourek byl opět zvolen do Rady Českého rozhlasu. Dokonce jako jediný v této volbě, což je zřetelný signál toho, že v naší Poslanecké sněmovně ještě nezavládlo úplné pomatení smyslů. Volbu jsem sledoval docela zblízka, protože do Rady shodou okolností kandidovala i moje manželka, a tak jsem viděl, jak probíhala ta zákulisní masáž. A jak si mnozí mnuli ruce, protože tam už už viděli svého pana Petra Fischera, bývalého šéfredaktora stanice Vltava, který tam měl zcela zjevně jít dělat nějakou vendetu nebo zlobit pana generálního. Ne, že by si to pan generální nezasloužil, to je jiná věc, ale o tom teď řeč nevedeme,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Ale nominovat či dokonce zvolit do kontrolního orgánu člověka, který byl krátce předtím z té veřejnoprávní instituce odejit, samo o sobě vypadá velmi nestandardně. „Řekl bych až neeticky, ale v Česku se taková slova jako etika moc nepěstují. Nicméně zpátky k té potěšitelné zprávě. Jsem velice rád, že se v Poslanecké sněmovně povedlo prosadit volbu pana Kňourka, protože za předchozí volební období prokázal vysokou míru integrity, nestrannosti a také nebojácnosti. Protože dnešní doba už je opravdu taková, že slova jako strach a nebojácnost tu mají své místo. Stejně jako zastrašování, vzdorování a jaká další slova bych ještě použil. To, co se rozpoutalo proti panu Kňourkovi před pár měsíci v kauze ‚porna na Vltavě‘, bylo naprosto bezprecedentní, nevídané a samozřejmě to vůbec nijak nesouviselo s žádným konkrétním pořadem, který tam byl uveden,“ tvrdí mediální analytik.

Protiruské naladění během horké fáze války na Ukrajině

Souviselo to s tím, že radní Tomáš Kňourek dlouhodobě kritizoval určitý typ tvorby a určitý typ zpravodajství a publicistiky Českého rozhlasu. „Byl totiž jedním z mála lidí – ještě je tam pan Dittrich, pan Jandák a možná i další rozumní lidé – ale každopádně byl nejviditelnější v tom smyslu, že podnítil Radu Českého rozhlasu, aby si nechala vypracovat rozmanité analýzy vysílání. Vzpomínám si, že jsem jich několik viděl a že byly docela dramatické. Třeba v období horké fáze války na Ukrajině, kdy vznikla analýza, která procentuálně vykázala, jakým způsobem referoval Český rozhlas a jeho publicistika o tomto konfliktu. Zcela zřetelně vycházelo protiruské naladění, a to drtivě s převahou desítek procent, a naopak prokyjevské naladění,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Jde o záležitosti, které se k veřejnosti moc nedostávají, nicméně pro Radu Českého rozhlasu to jsou zcela zásadní materiály. „Mohou mít jednak nějakou relevanci k diskusi s generálním ředitelem a s pracovníky Českého rozhlasu, jednak mohou sloužit i jako výstup za Radu Českého rozhlasu. Suma sumárum, je dobře, že byl pan Kňourek znovu zvolen, protože doufám, že nepoleví ve svém dosavadním snažení a bude poskytovat veřejnosti nadále relevantní a otevřené informace. To si v Českém rozhlase mnozí nepřejí, mnozí by měli rádi takový ten uzavřený kruh ‚hochů, co spolu mluví‘ a vyhovovala by jim ulita, skrz níž není vidět, a kdy si lze dělat vlastní politiku. Takže já takhle na dálku panu Kňourkovi gratuluji a těším se na další jeho činnost v Radě Českého rozhlasu,“ poznamenává mediální odborník.

Usměvavá elita by ráda rozhodovala o všech a o všem

Pro další dvě témata se nechal inspirovat zahraničními událostmi, které si jejich hlavní aktéři určitě za rámeček nedají. „Před pár dny dokonce i naše média musela vylézt s tím, že vláda Spojených států a oficiální americká propaganda lže ve věci Madura a Venezuely. Konkrétně jde o zprávu, že Maduro nechal spálit jakýsi humanitární konvoj na hranicích Venezuely s Kolumbií, že v tom konvoji měly být léky a zdravotnický materiál a že to byl projev arogance moci prezidenta Madura vůči zuboženému a trpícímu lidu jeho země. No nevím, jestli lid Venezuely trpí, možná ano, nebyl jsem tam, určitě to tam teď lidé nemají jednoduché, nicméně si Madura za prezidenta zvolili, a to dobrovolně. To je argument, který se těžko vyvrací z Langley, z nějakých deníků, z Bílého domu či jakýchkoli jiných mocenských převodních pák. To, že byl zvolen, je prostě skutečnost,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.