Akce se zúčastnilo přes sto lidí, konala se díky Nadaci Železné opony a za spolupráce novinářského nestora, autora desítek knih literatury faktu Milana Syručka. Byl to již třetí díl cyklu besed s názvem Paradoxy zpravodajských služeb, uspořádaný na památku nedávno tragicky zahynulého československého rozvědčíka Miroslava Polreicha.

Když se zaměňuje nezaměnitelné

„S Miroslavem Polreichem jsme se setkali na jedné besedě v Českých Budějovicích, kde jsme hovořili o NATO,“ zavzpomínal bývalý vysoký důstojník Petráš. „Už v předchozí době velmi bojoval o to, aby se nezaměňoval článek jedna s článkem pět (zakládající tzv. Washingtonské smlouvy o NATO), jak naše média prezentují občanům, že mají členské státy podle svého zvážení pomoci druhému v případě napadení. A Miroslav Polreich upozorňoval, že článek jedna jako jediný je zavazující. Kdybychom respektovali tento článek, tak NATO je největší mírová organizace na světě. Bohužel, členské státy tento článek číslo jedna nerespektují.“

Ve smlouvě o NATO je psáno, že členské státy se zavazují, v souladu s Chartou OSN, veškeré situace řešit mírovou cestou. „Žádnou zahraniční intervencí a prosazováním nějakých egoistických zájmů velmocí mimo své území. Četl jsem několik knih George Friedmana, mimo jiné Příštích sto let. Při čtení jsem si položil otázku, jestli americká administrativa kopíruje názory pana Friedmana, nebo pan Friedman popisuje zahraniční politiku USA,“ uvedl v úvodu Petráš a pokračoval. „O rčení, že NATO je špatná organizace ve špatném čase, si dovolím polemizovat. Pokud bychom totiž dodržovali literu, kterou podepsaly všechny členské státy Aliance, tak bychom museli hovořit o tom, že NATO je přijatelná organizace, ale se špatnými členy, kteří nerespektují smlouvy, které samy podepsali. Že Aliance záměrně hledá nepřítele tam, kde není.“

Cui bono?

„V současné době můžeme říci, že Aliance slouží egoistickým zájmům Spojených států, a bohužel, my jsme se k porušování Severoatlantické smlouvy připojili. Ono to má své vážné důsledky, a to nejenom ve vojenské oblasti. Spojené státy totiž převzaly faktickou odpovědnost za stav v Alianci. Moje zkušenost je taková, že pokud někdo za mne převezme odpovědnost, je to pro mne velmi pohodlné. Nemusím nést důsledky svého jednání a rozhodování. To vede k tomu, že státy ztrácejí pocit odpovědnosti za svoji vlastní bezpečnost. To platí i v EU, takzvaná sdílená suverenita po Lisabonské smlouvě, což vede k tomu, že státy se stávají neodpovědnými. Je to totiž pohodlnější,“ vytkl Evropské unii přednášející za jednoznačného souhlasu auditoria.