Zdá se, že politici dodnes nepochopili, jak by měla komunikace s voliči vypadat. Jenže ani voliči si tak úplně nezvykli, jak by měli se svými politiky komunikovat. Ve zkratce řečeno, politici si zvykli na to, že jim nikdo nekouká pod ruce, voliči to opravdu nedělají a čekají za to, že budou mít klid na život.

Politici se s pomocí PR agentur snaží lidi přesvědčit, že to není tak zlé a všechno může běžet při starém. S pomocí PR agentur se politici snaží lidi přesvědčit, že nutně potřebují právě tohle a tohle. Jinak řečeno, zákonodárci si hrají na obchodníky přesvědčující občany, že potřebují zrovna tenhle vysavač.

Celý text naleznete zde.

„Vpád téhle továrny na toužení do světa politiky je tragédie. Vymazlené politické PR uchovává iluzi, že je náš systém v pořádku. Neobnovuje totiž zájem o politiku, ale jen usměrňuje poptávku k jednoduchým řešením. Hluboké politické touhy po dobré obci jsou totiž na rozdíl od touhy po tyčince skutečné. Zatímco tyčinka předchází naší touze po tyčince, naše touha po spravedlivé polis předchází politice,“ doplňuje autor na webu, vydávané funkcionářem ČSSD Jakubem Patočkou.

Dá se to prý vyložit ještě jinak. Politici jsou v pozici pánů – otrokářů a voliči jsou jejich otroci. Otrokáři ovšem otroky potřebují, protože se neobejdou bez jejich hlasů. Jen s pomocí těchto hlasů se udrží u moci, a tím i u penězovodů.

„Společnost se stala otrokem vlastní touhy po lepším světě. A pán platí píáristu, aby vysvětlil otrokům, že jen pod jeho bičem mohou na bavlnovém poli očekávat lepší zítřky,“ shrnuje autor. Změní se to až teprve tehdy, když ty lepší zítřky přijdou, když budou mít lidé vyšší mzdy, lepší bydlení a tak podobně. Pak zase budou věřit politikům, kteří díky tomu dokážou voliče získat, aniž jim budou muset vnucovat něco, o co ve skutečnosti nestojí.