Úvodní slovo patřilo tradičně hejtmanovi Ústeckého kraje Oldřichu Bubeníčkovi, který byl oblečen do černého, podle jeho slov barvy odpovídající preferencím levice. Věří však, že její preference se postupně zvednou a levice najde cestu, jak dál.

Slovo předal ekonomce Iloně Švihlíkové. Na počátku 90. let jsme se podle jejích slov snažili reintegrovat do globalizační situace, kdy nadnárodní firmy měly už velmi silné postavení a svět byl z ekonomického hlediska velmi rozdělen. Naše postavení v tu dobu nebylo dobré, šlo o závislou ekonomiku a toto postaveni si v mezinárodní dělbě práce držíme prý dodnes.

Česko dnes patří k zemím, kde mají obrovský vliv nadnárodní firmy. „Firmy, které u nás působí, mají abnormálně vysokou ziskovost. Máme extrémní odliv zisku z ekonomiky. A zdroje nám v ekonomice chybějí. Každý rok odejde 300 až 500 miliard, to chybí na mzdách a investicích,“ zdůrazňovala Švihlíková. Tato pozice je podle ní fixována řadou nešťastných opatření, která se udála v průběhu posledních třiceti let, jako je třeba podhodnocená měna.

„Česká ekonomika se vyvíjela tak, že jsme byli levní a byli jsme vedle Německa. To není perspektivní strategie, neumožnuje dlouhodobě zvyšování životní úrovně,“ sdělila ekonomka a svá tvrzení podložila přesnými čísly. „Tady ta železná opona stále je,“ shrnula. „Klaus nám v 95. říkal významný slib, že za pět let doženeme Německo, silně tím ovlivnil politickou náladu v naší zemi. Dnes se tomu můžeme smát. Výsledek je, že naše mzdy jsou na třetině Německa,“ podotkla Švihlíková.

Moderní levice by se podle Švihlíkové neměla držet jen tradičních témat, ale přejit do ofenzivy. „Levice reaguje jen na to, co říká pravice, nepřichází s novými nápady,“ zdůraznila a poukázala na úspěšnou levici ve světě, například na ekonomický program Jeremyho Corbyna. „Má odvážný a silný program, a to je přesně to, co my potřebujeme. Levice, která kuňká v koutě o tom, že zvýší životní minimum o stovku nebo o dvě, takovou levici nepotřebujeme,“ hřímala ekonomka.