Debatu s názvem „Vytratila se nám lidskost?“ uváděla dívka z plzeňské pobočky Organizace pro pomoc uprchlíkům. „Chceme hovořit o přijetí dětských uprchlíků z táborů v Řecku,“ prohlásila rezolutně před několika desítkami přítomných, vesměs studentů. Přítomní měli k dispozici dopisnice s výzvou ministrovi Hamáčkovi k přijetí dětí z řeckých táborů.
Kausa děti je pro Hamáčka skončena. Ale prý není!
„Téma migrace není v médiích již tolik přítomné. Přesto jsou na Balkáně desítky tisíc běženců, kteří nemají kam jít. Podle oficiálních statistik k závěru loňského roku bylo v Řecku 5 301 nezletilých dětí z Afghánistánu, Pákistánu, Sýrie a dalších zemí. Mnoho z nich přežívá v letních stanech, na ulicích a bez lékařské péče. Množí se případy sebepoškozování a pokusů o sebevraždy. Ministr vnitra Jan Hamáček pokládá přijetí dětských uprchlíků za uzavřenou záležitost. Prohlásil, že uprchlíky nepřijmeme,“ uvedla aktivistka, která provázela diskusním odpolednem.
Slova se pak ujala Anežka Polášková: „Vánoční svátky jsem strávila na řeckém ostrově Samos v uprchlickém táboře s jednou neziskovou mezinárodní organizací. V roce 2015 jsem jako dobrovolník pomáhala na balkánské trase. A pomáhám lidem na útěku s dalšími mezinárodními humanitárními organizacemi,“ představila se.
Významná pomoc pomocných rukou
„Organizaci, která pomáhá na ostrovech Samos a Lesbos, založil Syřan, který v roce 2014 přeplaval z Turecka do Řecka a trvalo mu to 14 hodin. Po peripetiích zakotvil v Řecku, kde žije asi tři roky. Jeho nezisková organizace vznikla tak, že se dala dohromady skupina lidí, která vytvořila vlastní činnost jako odpověď na migrantskou krizi. Začali rozdávat materiální pomoc. Tyto organizace doplňují servis, co nestíhá Řecko a nepokrývá UNHCR. Z dobrovolnické pomoci se tak stává naprosto nepostradatelná složka pokrytí péče o uprchlíky jak v Řecku, tak v Bosně a Srbsku,“ konstatovala mladá aktivistka.
„Tento typ intervence si vyžádala krizová situace a bez ní se to nyní podle mne už neobejde. S touto organizací, kde jsem registrovaná, zas plánuji další cesty. Ta poskytuje první materiální pomoc na ostrově. Poté, co uprchlíci přijeli z Turecka na člunu a zakotvili u ostrovů. Tam si je převzala policie, proběhla tam nějaká oficiální procedura, registrace a vydání prvních dokumentů, které dostali po příjezdu,“ popisovala současný stav Polášková. „Následující den jsme je převzali k prvnímu kolu registrace, kde se registrovali pro výdej materiální pomoci. Sbírali jsme data, jako jsou jména, počet členů rodiny a jejich věk, jejich konfekční velikosti. Když jsme tedy ráno přišli do našeho shopu, který byl vedle tábora, tam jsme dostali lístečky a postupovali jsme jako podle receptu. Viděli jsme třeba, že je to rodina, která má tři děti a nějaké další tři dospělé. Vzali jsme velký plastový pytel, do toho jsme naházeli určitý počet stanů, spacáků a základní sadu oblečení – kalhoty, bundy, také karimatku,“ popisovala zaníceně mladá žena, ukazujíc přitom fotografie z roku 2015, které pořídila ona a ještě jeden mladý americký aktivista.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala