Začneme případem Savčenková. Celou kauzu pokrývají česká média ve značné míře. Většinově je prezentován jeden pohled neprávem unesené a do Ruska zavlečené ukrajinské poslankyně, kterou chce Putinův režim zničit a odsoudit za něco, čeho se nedopustila. Jak na celou kauzu a její mediální prezentaci u nás nahlížet?

Důkazem toho, že jde o standardní propagandistickou akci, jak je v souvislosti s Ukrajinou zvykem, je i to, že veřejnoprávní média nedokážou celou věc korektně zanalyzovat, myslím profesionálně novinářsky. I když si nedělám iluze o ruských soudech, sleduji, že je jejich rozhodování neustále zpochybňováno. Už jen to, že není možné získat jasně informaci, zda byla Savčenková skutečně zatčena spolu s naváděcím zařízením pro raketové útoky nebo nebyla. Média se vyhýbají tomu, aby přinesla fakta, což ve mně automaticky vyvolává podezření, že jde zase pouze o klasickou propagandu, aby Savčenková byla zbavena viny. Kolem celé kauzy se také záměrně vytváří vlna emocí.  

V kauze Savčenkové se začíná angažovat česká vláda. Téma na evropské úrovni iniciativně otevřel premiér Sobotka a ministr Zaorálek prohlásil, že ČR je ochotna podpořit nové protiruské sankce vůči těm Rusům, kteří se podílejí na perzekuci Savčenkové. Podle Zaorálka jde o odporný vyprefabrikovaný případ. A naopak třeba poslanec ČSSD Foldyna vystoupil proti Savčenkové. Co premiéra a ministra zahraničí podle vás vede k takové iniciativě?

V ČSSD zřejmě probíhá jakási přetahovaná, boj mezi Pokorného neomarxisty, kteří na něj navazují, a z mého pohledu reálně uvažujícím křídlem, jež reprezentuje Foldyna. Zřejmě už jim otrnulo po zveřejněných e-mailech. Potřebují se dát dohromady a jde o jakýsi bojový pokřik. Vytáhli zase nějaké téma, které mohou levicoví extremisté použít. Je to určitá forma boje ČSSD a nejen v této straně.

Podle některých analytiků začíná na sociálních sítích slábnout téma uprchlíků a migrační krize. Pokud ano, čemu to připsat? Jistě během jejího průběhu nastaly určité posuny v tom, co a jakým způsobem se psalo a co ne. Lze to rozdělit na několik fází?

Všimněte si, jak se příznivci uprchlíků stavěli arogantně, podrážděně a agresivně vůči zbytku společnosti, která není často pro přijímání uprchlíků. Právě tito lidé zjistili, že mají veřejnoprávní média na své straně. Je vidět, že mají pocit, že novinářskou obec zvládli a že jejich prostřednictvím budou působit na zbytek společnosti. Pochopili, že nemusejí sami nic rozmazávat a že stačí, když budou mít veřejnoprávní média na své straně.

Zaznamenal jsem posuny v Českém rozhlase plus a České televizi. Vidím to hlavně v oblasti publicistiky. Porušují jak své kodexy a snad i zákon o České televizi a rozhlase. Většina publicistických pořadů má starostlivě vybrané hosty. Úplnou špičkou je Renata Kalenská v pořadu Pro a proti. Jsou tam zváni lidé stejných názorů, všichni jsou laureáti Peroutkovy ceny. Tato parta si vzájemně dává prostor, mají pocit, že je to v pohodě, a neustále torpédují společnost pravdoláskařskými názory a pohledy. Nezvou si už žádné oponenty. Věří, že jim vše část společnosti, vulgárně řečeno, sežere. No, uvidíme. 

Prezidentu Miloši Zemanovi v posledních měsících značně stoupla popularita, jeden z průzkumů dokonce uváděl hodnotu přes 70 procent. Co všechno je důvodem? Změnil se přístup některých médií k prezidentovi?

Nezaregistroval jsem změnu přístupu, naopak. Myslím si, že každý elév, který má pocit, že je novinářem, si své svědomí nastaví až poté, když něco o prezidentovi napíše. V této oblasti jsem nezaznamenal posun. Myslím si, že už to dnes ani nikdo nečeká. Společnost už je vyrovnaná s tím, že média na prezidentovi nenajdou nic pozitivního. Média už nedokážou působit na sféru popularity pana prezidenta v rámci společnosti. 

Senátor a šéf SPO Jan Veleba dostal počátkem roku anticenu Zlatý citron za neustálou kritiku České televize. Na téma zpravodajství ČT se vedou čím dál více ostřejší debaty. Jak obecně na tuto oblast nahlížet a co by se o kvalitě a míře objektivity veřejnoprávní televize dalo říci?

Je to jednoznačné. Každý den se dá zanalyzovat přístup k tématu a to, že jsou tendenčně zpracovány názory, které jsou v souladu s propagandisty, kteří řídí informační kampaň v podstatě k čemukoliv. Pravdoláskaři jednoznačně ovládají veřejnoprávní média a teď je to vidět nejvíce. Za normálních okolností si vedli celkem sofistikovaně a trend poznali jen znalci. Běžný pozorovatel a konzument si nic neuvědomil. Teď už si myslím, že si většina občanů v plné nahotě uvědomuje, že, řečeno s trochou nadsázky, se oproti předlistopadovým praktikám nic nezměnilo. Samozřejmě mám na mysli propagandistický přístup, ne technickou kvalitu. Když si poslechnete na českém rozhlasu Renatu Kalenskou, která je rovněž laureátkou ceny Ferdinanda Peroutky, tak emoce z reproduktoru kapou a lze cítit až fandění tomu správnému názoru.

Zrovna dnes ráno byl hostem komunistický poslanec. Když něco řekl, reakce byla: „To jsou ale silná slova.“ Moderátorka musela hned divákům naznačit, aby slova správně chápali… Klasická propaganda jako za starých časů. A další příklad. Patočka kritizuje, že zvou do diskusních relací odpůrce uprchlíků a dodá, že s takovými lidmi se přece nediskutuje. Když jsem tohle uslyšel, uvědomil jsem si, že takové názory byly slyšet před listopadem od komunistů. Ti také nechtěli s nikým diskutovat. Málokdy pozvou skutečné odpůrce. A ve finále paní Saša Úhlová sdělí, že je spokojená s fungováním televize a rozhlasu. To jen dokumentuje, že ve veřejnoprávních médiích si lidé dělají, co chtějí, a vrcholoví manažeři jsou jen loutky na to, aby si udržovali dobré vztahy s radou. Jinými slovy, je jasné, že příští nová reprezentace musí zredukovat celý systém a změnit ho tak, aby skutečně nesla odpovědnost za to, že média budou zprostředkovávat realitu a nic jiného. To je ale budoucnost a věřme tomu, že se jí dožijeme. 

Na půdě sněmovny se nedávno konal seminář o tom, jak bojovat proti kremelské propagandě. Zněla doporučení, jak pečlivě sledovat média „podezřelá“ ze šíření ruské propagandy nebo návrhy jak weby i mazat a nevést diskusi s trolly nebo agenty. Jsme v Česku skutečně tak „prolezlí“ Kremlem? A kdo by měl ten „dohled“, je-li vůbec třeba, vykonávat?

Principiálně nepochybuji o tom, že u nás působí agenti jak Kremlu, tak jiných mocností. Nedělám si ale iluze, že jsme tak důležitá ekonomika, aby si u nás podávali dveře. Je to výkřik do tmy ze strany opozičních stran, které se chtějí zviditelnit, ale myslím si, že šláply na tenký led. Bylo vytipováno asi 40 serverů a já se divím šéfredaktorům, že nepodávají žaloby. Jedna věc je dát nálepku a druhá prokázat něco u soudu. Snad se budou někteří dožadovat omluvy a satisfakce.

Prahu za týden čeká historicky první návštěva čínského prezidenta, dojde k podpisu dalších miliardových investic. Přesto se objevují pochyby nebo kritika a varování před přílišným nadšením z čínské expanze do ČR. Třeba sinoložka Lomová varovala před šanghajskou firmou CEFC, která tu již investovala. Šéf česko-čínské komory Tvrdík ji ovšem viní z protičínského zaměření, protože ji prý platí jistá tchajwanská nadace. Je sbližování s Čínou rizikem?

Je naivní si myslet, že nás má někdo rád. Naivní kecy o tom, že Američané by za nás, přehnaně řečeno, položili život… Každý na nás kašle a chce jen ekonomicky něco získat, odplavit od nás zisk v rámci různých nadnárodních korporací a firem. Mít nějaké obavy z čínských investic? Že bude mít spolupráce negativní dopady? Nebo že by chtěla Čína u nás v budoucnu zavádět neokomunismus? Nenapadá mě obava, se kterou bych přistupoval k čínským investicím. Je to standardní obchodní vztah.