Pětikoaliční (vlastně po odchodu Pirátstva již jen čtyřkoaliční) vláda se českým a moravským lidem snaží opakovaně namluvit, jak se mají vlastně dobře. A pokud náhodou nějaké problémy existují, za ně samozřejmě může minulá (čti Babišova) vláda. Ten, kdo tomu nerozumí, je hlupák nebo rovnou dezolát/ka.

Dlouhodobě a často slyšíme o spravedlnosti a solidaritě v české a moravské společnosti.

Citované hodnoty jsou považovány za základní kameny demokratického státu, mluví o nich ve své judikatuře mimo jiné i náš Ústavní soud a Nejvyšší správní soud.

Přesto se zdá, že některé segmenty obyvatelstva, zejména vrcholní politici a soudci, žijí v úplně jiném světě, kde jsou jejich platy nezávislé na situaci běžných občanů, jako jsou senioři.

K jádru pudla bez zbytečných oklik a kudrlinek – nabízí se spravedlivé legislativní řešení, tím je návrh na přímé provázání platů soudců, senátorů, ministrů a poslanců se starobními důchody.

Myšlenka je jednoduchá, spravedlivá, ale navíc i hluboce symbolická. Jestliže by se platy poslanců a dalších ústavních činitelů a činitelek automaticky upravovaly v závislosti na výši starobních důchodů, vytvořilo by to nejen větší propojení s reálným životem občanů, ale především by šlo o důležitý akt solidarity.

Skutečný, nejen rétorický, který tak dobře známe zejména z předvolebních časů, kdy mají politici plná ústa důstojného života seniorů a seniorek.

Kdyby například důchody vzrostly (byly valorizovány, jak se říká odborněji) o pět procent, platy soudců a poslanců by rostly o stejnou částku také. Naopak, pokud by důchody stagnovaly, platy elit by na tom byly na korunu stejně. Padni, komu padni.

Představený mechanismus by ústavní činitele mj. motivoval k tomu, aby se důsledněji zajímali o situaci důchodců, kteří často žijí na hranici chudoby a lidské důstojnosti.

Jednoduchá teze – pakliže by se zvyšovaly důchody, aby odrážely rostoucí životní náklady, mohli by i poslanci a další ústavní činitelé legitimně předpokládat odpovídající nárůst svých platů. Tento tlak na udržení (či dokonce zvýšení) důstojných důchodů by vedl ke spravedlivějšímu přerozdělování zdrojů a podporoval by důstojné podmínky pro seniory navzdory inflaci.

Provázání platů senátorů, ministrů, soudců a poslanců se starobními důchody by bylo i symbolem solidarity, vrcholní představitelé veřejné moci by intenzivněji sdíleli s občany jakékoliv výkyvy v příjmech. Ukázali by tím, že jim záleží na kvalitě života lidí, pro které pracují, a byli by přímo finančně závislí na politických rozhodnutích týkajících se důchodů.

Sdílená odpovědnost by tak pomohla zmírnit pocit odcizení mezi politiky a veřejností.

Platy poslanců, senátorů, ministrů a soudců často rostou rychleji než starobní důchody, a to i navzdory tomu, že životní náklady narůstají.

Sečteno a podtrženo: provázání těchto elitních platů s důchody by mohlo pomoci vyrovnat nespravedlivé rozdíly a předejít situacím, kdy se rozevírají příjmové nůžky. Tedy že zástupci lidu bohatnou a bohatnou, zatímco (nejen) důchodci se potýkají se stagnací, respektive kvůli inflaci s poklesem svých příjmů.