Politolog a bývalý diplomat Petr Drulák promluvil na křtu knihy Poznámky o elitách, válce a míru sociologa Petra Hampla. „Nechci úplně mluvit o válce, ale o druhém tématu té knihy, a to jsou elity. Když se na tu knihu podíváte a když se podíváte na předchozí knihy, které Petr Hampl napsal, tak je z nich patrné, že problém elit – řekněme neschopných elit – se ukazuje jako jeden z hlavních problémů. O válce rozhodují lidé, kteří vůbec nemají představu o tom, co to ta válka je. A já bych se z tohoto hlediska zamyslel nad tím problémem elit v Evropě a vůbec v demokratickém státě, protože je známá teze Henryho Kissingera, který říká, že liberální demokracie není příliš schopna generovat státníky,“ začal profesor Petr Drulák své vystoupení.

Podle Kissingerovy teze, pokud se státník dostane do čela takového režimu, tak je to spíš navzdory tomu systému, než díky němu. „A sám Kissinger definoval státníka jako někoho, kdo má schopnost filozoficky myslet – to neznamená, že by to byl filozof – a má schopnost politicky jednat, což jsou většinou dvě schopnosti, které jsou opačné. Protože v populaci máme lidi, kteří buď filozoficky myslí, anebo ty, kteří politicky jednají, ale málokdy se to setká. A když se to setká, tak je to státník. Proto jich je tak málo. Ve světové historii známe takové tři typy, jak se generovali státníci. Jednak to byl typ evropský, kde se státníci generovali z válečníků. To byla šlechta a pak také lidé, kteří rozhodovali o válce a míru,“ připomněl někdejší první náměstek ministra zahraničních věcí.

Za poslední dvě staletí jsme měli pouze dva státníky

Poukazuje na to, že jedním z posledních takových typů státníka byl Charles de Gaulle. „Válečník, který se stal asi největším francouzským prezidentem ve 20. století. Pak máme další typ, a to byli obchodníci. To je americký systém. Velcí američtí lídři často přicházeli z byznysu. A zase to byl úplně jiný způsob uvažování. Ale ti lidé, kteří byli úspěšní v byznyse, dokázali být velkými politiky. Potom máme čínský systém, kdy se státníci generovali z úředníků. Číňané, jestli něco uměli, tak to byla správa té velké říše. I když pak v určité chvíli ustrnuli a nedopadlo to s nimi dobře. Tohle byly tři takové možnosti, odkud přicházeli státníci. Z válečníků, z obchodníků nebo z úředníků. Když se podíváme do střední Evropy, tak naše zkušenost je ještě trochu jiná,“ upozornil politolog.

Jde o to, že za poslední dvě staletí máme v našem prostředí pouze dvě osoby, které lze označit titulem státník. „První je František Palacký a druhý je Tomáš Garrigue Masaryk. A to nebyli ani válečníci, ani obchodníci, ani úředníci. Ale bylo zvláštní, že to byli vzdělanci. To znamená jak Palacký, tak Masaryk, což souviselo s tím, že náš národ v té době neměl svůj vlastní stát, a ta elita se rekrutovala z těchto kruhů. To byli lidé, kteří dokázali, přestože byli vzdělanci a měli to filozofické myšlení, jednat politicky. V tom je Masaryk dokonalý příklad. Sice nebyl žádný katedrový filozof, ale dokázal pochopit ty nejhlubší myšlenky své doby,“ zdůraznil profesor Petr Drulák.

Dnešní elity nejsou vzdělanci, ale odborníci na komunikaci

A kromě toho dokázal T. G. Masaryk politicky zareagovat jako nikdo jiný, když vypukla první světová válka. „Vezměte si z praktického hlediska, jak se to zdálo absurdní. Stárnoucí profesor, který nikoho nepředstavoval, který byl někde na vejminku, se najednou rozhodl, že odjede do Ženevy, kde založil exilovou vládu. V podstatě to byl skutek šílence. Nicméně skutek šílence by to byl, kdyby to dělal někdo, kdo by neměl tu jeho průpravu. Ale v jeho pojetí se z toho stal zárodek toho největšího státnického činu, který jsme tu měli za posledních dvě stě let, a to bylo založení Československa. Když se však podíváme na dnešní elity, tak vlastně nemáme úplně jasno, z čeho se rekrutují,“ poznamenal někdejší velvyslanec České republiky ve Francii.