V sobotu před čtvrtou hodinou ráno kyjevského času dostala šrám moderní budova televizní stanice 112 Ukrajina na Děkťarivské ulici. Kdosi na ni vystřelil z granátometu. Jeho tubus nyní zkoumá policie. Jí to také oznámili místní obyvatelé, které výbuch probudil.
Zastrašování vpravdě grandiózní
Zjištěná fakta budou předána k dalšímu vyšetřování SBU (Služba bezpeki Ukrajiny – Bezpečnostní služba Ukrajiny). Vyšetřovatelé se soustředí na odhalení a zadržení osob, které jsou odpovědny za tento protiprávní čin, a také objasnění jeho motivu, praví se v úřední zprávě, kterou otiskl deník Ukrajinská pravda na svých webových stránkách. Redakce televizní stanice oznámila, že poslala otevřený dopis SBU a prokuratuře s žádostí „ochránit kolektiv před násilím radikálů, kteří se zastrašováním snaží ovlivnit redakční politiku televizní stanice“ – citujeme doslova.
Má to své reálné důvody: Na sobotní odpoledne byla ohlášena demonstrace nacionalistických organizací před budovou televize. Takže předvolební kampaň na Ukrajině – mimořádníé parlamentní volby se budou konat 21. července – má i svou zvukovou kulisu.
Televizní stanice 112 Ukrajina, stejně jako NewsOne a ZIK, formálně patří Tarasu Kozakovi. Vedení televize bývá spojováno s takzvaným kmotrem – výraz kuma neboli kmotr se v ukrajinštině používá k oslovení blízkých přátel – Vladimíra Putina a jedním z vůdců Opoziční platformy Za život Viktora Medvědčuka.
Komu (ne)vadí konflikt
Tento televizní kanál oznámil, že připravuje vysílání filmu Revealing Ukraine (Odkrývání Ukrajiny) o občanském konfliktu na Donbasu. Hrdiny filmu jsou sám Medvědčuk a ruský prezident Vladimír Putin, producentem je americký oskarový režisér Oliver Stone. Už dříve ve výboru pro televizi a rozhlas Národní rady prohlásili, že nemohli dokázat přímé spojení Medvědčuka s koupí televizních stanic 112 Ukrajina, NewsOne a ZIK, a že Stoneův film prověří s ohledem na to, zda je propagandou.
Dne 12. července se měl na televizních stanicích ukrajinské NewsOne a ruské Rossija 1 také uskutečnit telemost „na podporu míru a pro obyčejné lidi, nikoliv politiky“, jak znělo vysvětlení k oficiálnímu názvu programu „Je třeba si pohovořit“.
Podle ideje Serhija Ljovočkina to mělo mobilizovat předvolební tým jeho strany Opoziční platforma před mimořádnými parlamentními volbami. Ljovočkin byl ředitelem administrativy prezidenta Janukovyče, který pro různé skandály musel dokonce z Ukrajiny utéct a našel útočiště v Putinově Rusku.
Telemostů netřeba
V jiné zprávě se praví, že v souvislosti s oznámeným telemostem Rada národní bezpečnosti a obrany uspořádala poradu ohledně informační bezpečnosti a dala příslušné pokyny silovým složkám. Jaké pokyny, to přímo sděleno nebylo, ale všichni pochopili, že stanovisko bylo záporné.
Přitom televizní most ohlásil už 7. července vedoucí programu Zprávy za týden na stanici Rossija 24 Dmitro Kiseljov. Telemosty, které se v SSSR organizovaly v osmdesátých letech mezi Sovětským svazem a Spojenými státy, se staly velice populární – měly až 180 milionů diváků.
Protože prý ukrajinská veřejnost byla pobouřena, a také po telefonním rozhovoru ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského s ruským prezidentem Vladimírem Putinem, se televizní kanál NewsOne rozhodl odstoupit od úmyslu organizovat telemost. Objevily se totiž prý hrozby fyzickou likvidací.
Ukrajinská volební kampaň tedy nabírá obrátky, a kdyby to nebylo příliš vážné, mohli bychom říci, že i zvukové efekty. Granátomet se v tomto případě v brzkém ránu strefoval jen do budovy, ale kde je záruka, že jindy a jinde nezamíří do živých terčů?
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Václav Fiala