Buquoy se odvolává na novináře Rudolfa Ströbingera. „Po vydání Ströbingerovy knihy Stalins größter Schauprozess (Stalinův největší politický proces, 1983 v Rehau, SRN), jsem byl velice překvapen. Autor se tam sice intenzivně rozepisuje o Rudolfu Slánském, ale o Horákové se nezmiňuje ani slovem,“ napsal Buquoy s tím, že kvůli tomu Ströbingerovi okamžitě zatelefonoval. Ten prý chtěl již v roce 1968 napsat o Miladě Horákové monografii.

Jakoby Horáková za sebou pečlivě zahlazovala stopy

„Avšak důkazy o jejím životě jakoby se prý ztrácely v písku. Její mladší sestra Věra (provdaná Tůmová) nechtěla ani o ní, ani o rodině Horákových nic vypovídat. Prý je vázána mlčením. Zdálo se, jakoby Milada Horáková za sebou pečlivě zahlazovala stopy. Její činnost v letech 1945-1949 definoval Ströbinger jako činnost doublera (dvojitý agent). Současně prý pracovala coby vyzvědačka pro Sovětský svaz, tak jako pro USA a Francii. Tím připomínala legendární dvojitou špionku Matu Hari v českém provedení...“ uvádí česko-německý historik.

Buquoye nejvíce překvapila Ströbingerova pochybnost o popravě Milady Horákové. „Tvrdil, že o tom nelze nalézt vůbec nic - její hrob neexistuje. O její urně nikde není žádný záznam. Jakousi záhadnou cestou se ztratilo nejen popravčí prkno, ale dokonce i oprátka, na které prý byla údajně oběšena. Kdo se postaral o zmizení těchto důkazů, se neví. Údajný kat jménem Vladimír Trunda (později se stal vedoucím pohřební služby v Ústí nad Labem) se v roce 1968 vůči Ströbingerovi vehementně bránil nařčení, že popravil Miladu Horákovou. Dostal pouze odměnu 60.000 Kčs za podpis úřední listiny jako kat, ale u popravy nebyl. Tu prý provedl jeho pomocník. Jak se tento pomocník jmenoval, však vedoucí pohřební služby neprozradil.“

Lékař dostal desetitisíce za mlčenlivost?

Politolog upozorňuje i na další podezřelý fakt: „Protokol o úmrtí Horákové vystavil dne 27. 6. 1950 jistý MUDr. J. Hampl. Ani tento lékař prokazatelně u popravy nebyl a tak jako v případě kata Trundy pouze podepsal protokol, který mu byl předložen. Podle Ströbingera si tím vysloužil odměnu 20.000 Kčs. Jako bývalému zpravodajskému důstojníkovi British Intelligence Corps (Berlin-West) se mi zde vnucuje hypotéza, že v případě Trundy (60.000 Kčs) a MUDr. Hampla (20.000 Kčs) se jedná o honoráře za mlčenlivost (strict confidentiality). Pakliže by se tyto premisy zakládaly na faktech, znamenalo by to, že Horáková nikdy popravena nebyla.“

Na dotaz Buqouye, co by „nepopravou“ odsouzené vyzvědačky KSČ sledovala, Ströbinger odpověděl: „Fingovaná poprava musela být oficiálně provedena, jako odstrašující případ. Ve skutečnosti ale mohlo dojít mezi USA a ČSR k výměně agentů a Horáková pod cizí identitou strávila zbytek života v Americe.“

Buqouy popisuje další okolnosti celé záležitosti, na konec ale dochází k závěru, že Milada Horáková byla 27. června 1950 spíše skutečně popravena.